Jak vyrobit kožené pouzdro na nůž - How to make a leather knife sheath

      Po dlouhé době vám opět přinášíme poměrně obsáhlý fotonávod, tentokrát na výrobu koženého pouzdra na nůž. Jako obvykle se snažíme ,aby naše vybavení mělo jistý historický nádech, takže i v tomto případě jsme upravily vzhled toulcového pouzdra z přelomu čtrnáctého a patnáctého století a modifikovali ho na naše požadavky a zvyklosti. Způsob šití, respektive užití distanční vložky ,která chrání stehy proti proříznutí ,je moderní a ražba na kůži je v případě pouzdra na nůž na patnácté století nezvykle složitá, ovšem celoplošná ražba se vyskytuje na větších předmětech, jako deskách knih, částech zbroje, nebo i polních lahvích. Ačkoli historická pouzdra měla ústí až téměř k hlavici nože stejně ,jako u současných skandinávských nožů, upravili jsme vzhled o vybrání na rukojeti. To umožňuje lepší úchop při vytahování nože.

určení šířka pouzdra

      Pokud uvažujete o výrobě pouzdra, je nutné začít nejprve "střihem".  Nejprve si určete šířku pouzdra a to tak, že kousek kůže, ze které bude pouzdro přehnete přes nejširší místo čepele a na každou stranu přidáte 10 - 12 milimetrů na šití.


      Poté si přehněte kus papíru na půlku a přeneste na něj polovinu délky zkušebního pásku kůže. Na přehyb položte hřbet nože a obkreslete na papír čepel nože s přídavkem, který vám vznikl přenesením rozměru ze zkušebního pásku. Pokud váš nůž nemá rovný hrot, tak jako v mém případě, nic se neděje, kůže je neuvěřitelně tvárný materíál a lze ho poměrně snadno vytvarovat podle čepele. Když tvar z papíru vystřihnete a rozložíte, vznikne vám "střih" pouzdra.

vytvoření střihu

střih pouzdra

Pomocí stilu si na kůži vyznačte tvar pouzdra podle papírového střihu a vyřízněte. Není nutné prořezávat celou sílu kůže naráz.

překreslení střihu na kůži

stilus - hrot

      Dokonce to nedoporučuji, jednak tím zbytečně tupíte nůž a protože budete řezat i do podložky, musíte vyvinout mnohem větší sílu k provedení řezu. Může se tak stát, že se vám nůž smekne a vy povedete řez nekontrolovaně a zraníte se, nebo poškodíte materiál. Je lepší, když povedete řez do dvou třetin materiálu, ten pak v místě řezu přehnete a povedete řez z opačné strany.

vyříznutí pouzdra

vyříznutí pouzdra

      Spolu s přířezem pouzdra vyřízněte i distanční pásek široký zvolených 10 - 12 milimetrů. Ten si zatím schovejte pro další použití.
      Nyní si přížez pořádně namočte ve vlažné vodě a přehněte napůl, podobně jako papírový střih. Pomoci si můžete knihařskou kostkou, nebo i poklepáním kladívkem, doporučuji ovšem dávat pozor a raději klepat přes dřevěný hranol, abyste nepoškodili kůži.

přířez pouzdra a distančního pásku

základní tvarování pouzdra

      Přířez nechte vyschnout volně na vzduchu a vlepte do něj distanční pásek. Ten by měl být dost silný, aby se šev neroztahoval sílou čepele, ale zas natolik tenký, aby pouzdro pevně svíralo čepel.

vlapení distančního pásku

vlepení distančního pásku

      Přiložte pásek do pouzdra a tužkou si naznačte linku, po kterou budete nanášet lepidlo. Lepidlo nanášejte na obě lepené plochy a nechte chvíli zavadnou. Přiložte distanční pásek a pevně stiskněte, můžete si pomoci poklepáním kladiva přes dřevěný hranol.

přilepení distančního pásku

       Nyní si pomocí kružítka vyznačte linii švu ve vzdálenosti 5 - 7 milimetrů od okraje. Kůži v linii mírně nařízněte zhruba do hloubky 1 milimetru, ale ne víc než do poloviny síly kůže. V takto vzniklé drážce si naměřte vzdálenost jednotlivých stehů, buď pomocí rádla a pokud ho nemáte, tak podle pravítka a propíchejte šídlem. Délku stehů používám od 5 do 7 milimetrů podle síly šitého materiálu. Obecně platí čím silnější materíál, tím delší stehy.

označení švu

použití šídla

      Pouzdro šiju navoskovanou lněnou drátví. Vosk usnadňuje průchod drátve šitým materiálem, ale hlavně drátev impregnuje. Ta je potom mnohem odolnější vůči okolním vlivům, včetně vlhkosti a mechanického poškození.

šití pouzdra

sedlářský steh

      Pouzdro šijte sedlářským stehem, za pomoci dvou jehel, kdy střídavě prochází jedním otvorem. Drátev si během šití pěkně sedne do naříznuté drážky a utopí se tak pod ůrovní materiálu. Tím docílíte ještě vyšší mechanické odolnosti švu.

zajištění drátve

zajištění drátve

      Pokud budete šít delší švy, už se vyplatí zajistit drátev proti vyvléknutí z ucha jehly. Začínám šít většinou tři až čtyři stehy od kraje, šiju neprve směrem ke kraji a pak zpět celý šev a na konci směr šití opět obrátím a zase šiju tři až čtyři stehy zpět. Tím docílím, že na krajích je nit dvojitě a zajistím tak větší pevnost šití na namáhaných místech.

zapošití

      Na konci drátev svažte z rubové strany pouzdra a pomocí šídla uzlík zamáčkněte do otvoru po šití.

      Nyní je čas pouzdro vytvarovat podle nože. Sešité pouzdro namočte do vlažné vody a vložte do něj nůž. Bohužel uhlíkatá ocel je dost náchylná na vlhkost a ani dřevu rukojetě by celodenní působení vlhkosti při vysychání pouzdra neudělalo dobře. Nůž tedy nejprve zabalte do smršťovací folie, nebo ho omotejte elektrikářskou páskou. Pouzdro pak pomocí knihařské kostky vztvarujte podle nože a nechte pozvolna vyschnout.

zabroušení hrany

oříznutí hrany

      Po vyschnutí pouzdra přebrušte hranu pouzdra smirkovým papírem tak, abyste odstranili všechny nerovnosti a abyste okraj zarovnali do stejné vzdálenosti podle švu. Poté ořízněte hrany pouzdra. Pokud nemáte hranořízek, je možné použít i žiletku, dejte si ale záležet, abyste odřízli rovnoměrný proužek. Takto můžete velice snadno zaříznout příliš do hloubky a znehodnotit dosavadní práci.

přeleštění hran

přeleštění hran

      Nakonec hrany pouzdra přeleštěte knihařskou kostkou, abyste odstranili všechny otřepy a dosáhli lesku. Takto máte hotové a plně funkční pouzdro, pokud se nechcete smířit se surovou strohostí, můžete se pustit do zdobení.

vytvoření návrhu

      Je mnoho technik zdobení kůže, počínaje jednoduššími, jako je vypalování a malba, přes slepotisk a prořezávání, až třeba po zlacení plátkovým zlatem. Já jsem se rozhodl pro svou oblíbenou řezbu a tepání. Ta je údajně archeologicky doložena již z období 1300 let před naším letopočtem. Jako hlavní motiv jsem si zvolil vyobrazení sokolníka z rukopisu Cour de Jaime, Roi de Majorque a doplnil ho florálními motivy.

navlhčení pouzdra

přenesení motivu

      Takže pokud už máte vymyšlený motiv, přeneste si ho na průhledný papír. Pouzdro navlhčete tak, že po celé ploše získá rovnoměrně tmavý odstín a pomocí stilu kontury obtáhněte.

řezba otočným nožem

tepání reliéfu

      Teď už stačí vyznačený motiv na pouzdře naříznout otočným nožem. Pokud ho nemáte, tak nezoufejte, sam jsem několik let prováděl řezbu modelářským skalpelem. Řez se snažte provést jedním tahem, aby nebyl otřepený a do hloubky od 1/3 do 1/2 síly kůže. Snažte se také vyhnout napojení jednotlivých řezů v ostrých úhlech a drobné řezy blízko sebe proveďte až na závěr, po tepání. Tepání ve středověku bylo prováděno jednoduchými razidly většinou základních geometrických tvarů. Výhodou je, že není žádný problém s pomocí jehlového pilníku taková razidla vyrobit doslova na koleně. Začněte nejprve pomocí úkosu vytvářet relief motivu tak, že vnější okraj kolem řezu zatlačíte pod úroveň povrchu motivu. U drobnějších částí si pomožte knihařskou kostkou.

vytvoření pozadí

hotové pouzdro na nůž

      Pokud máte na pouzdře vymodelován relief motivu, přistoupíme k tvorbě pozadí. Zvolil jsem drobné kroužky, které byly v patnáctém století poměrně běžné. Po celou dobu udržujte kůži rovnoměrně navlhčenou.

      Nyní máte pouzdro na nůž konečně hotové, stačí ho jen nakonzervovat. Nejlépe přírodním přípravkem na ošetřování obuvy s obsahem včelího vosku. Pokud možno, vyhněte se induloně, různým syntetickým olejům a krémům s obsahem vody. Po provedení impregnace pouzdro přeleštěte jemným kartáčem.

Edward Smith

Hraničář

Jak vyrobit troud, díl druhý: práchnová trubička – How to make tinder, second part: the tinder tube

Troudová, nebo práchnová trubička.

 
      Dnes si ukážeme, nejen způsob výroby, ale zároveň i přepravy kvalitního troudu.
Práchno je na rozdíl od hubky velice křehké a je tak problém ho bezpečně přepravovat. Uchovávání troudu v kovových trubičkách a křesání do nich máme nálezy doloženo od druhé poloviny šestnáctého století. Je dost pravděpodobné, že se používali i dříve, ovšem z jiného materiálu, jako kost, nebo tvrdé dřevo a nedochovali se. Ovšem v podobě v jaké vám ji přinášíme my, je známa až z přelomu osmnáctého a devatenáctého století.

Konstrukce.

      Její konstrukce je velmi jednoduchá, jedná se pouze o měděnou, nebo mosaznou trubičku, do které poskládáte kousek lněné, nebo bavlněné látky. Ústí trubičky a tedy i samotný troud, je chráněn dřevěným, nebo kovovým korálkem, který se na ústí přitahuje pomocí krátkého řetízku s háčkem zapíchnutým do tkaniny.

Trubička připravena k přepravě.

      Před prvním použitím, konec hadříku zapalte a nechte pořádně prohořet, potom ho volným koncem zatáhněte zpět do trubičky, tím přitáhnete i korálek na ústí a hadřík rychle uhasne. Proto, aby při přepravě nedocházelo k povolování korálku a tím i nebezpečí otřepení troudu z tkaniny, stačí na volném konci látky uvázat uzel.

      Při rozdělávání ohně se postupuje obdobně. Po vykřesání jiskry vložte trubičku do připraveného "hnízda" a po rozfoukání stačí látku zase zatáhnout do trubičky. Tímto způsobem vám bude vznikat stále nový troud.

Edward Smith

Hraničář

Pryskyřice, lepidlo z přírody - The resin, a glue from nature

O pryskyřici jsme mluvili již v minulém článku, proto se zde nebudu rozepisovat o tom jak a kde ji najít. Chtěl bych ale zmínit, krom výborné hořlavosti ještě jednu zajímavou vlastnost a tou je lepení v rozehřátém stavu.

Základní suroviny - borová pryskyřice a popel.

Určitě se vám již stalo, že jste potřebovali v přírodě něco slepit, ať se jednalo o různé boxy z březové kůry, hrot šípu, nebo třeba i rukojeť k provizornímu noži. No jo, jenže jak na to, kanagom sebou člověk obvykle netahá, a tak je nejlepší nahlédnout opět do historie a opět až do pravěku, respektive paleolitu. Již tehdy lidé využívali při výrobě nástrojů pryskyřici k lepení kamenných štěpů do různých držadel, at se jednalo o srpy, kopí, nebo nože.

 Pryskyřice se sama o sobě po opětovném ztvrdnutí změní v kalafunu, ta je velmi křehká, a proto se pro lepení nehodí. Jiná situace nastává ,když do ni přidáte nadrcený popel. Ten pryskyřici dodá houževnatost aniž by snížil její lepivost a pevnost.

Přidáním drceného popela do pryskyřice zlepšíte její vlastnosti

Popel rozemelte mezi dvěma kameny na co nejjemnější prášek a přidejte do rozehřáté pryskyřice, dobře promíchejte a nechte chvíli "povařit". Ještě bych rád zmínil, že je nutné mít připravený všechen potřebný materiál a mít dobře rozmyšlený pracovní postup, protože pryskyřice rychle tuhne. Je sice možné ji nad plamenem opět rozehřát, ale to je dobré spíše na drobné "designové" úpravy.

Pilový plátek zapracovaný do kostěné rukojeti pomocí pryskyřice a koňských žíní

Edward Smith

Hraničář

Jak vyrobit pochodeň - How to make a torch

Čas od času je potřeba posvítit si na cestu, nebo i přípravu večeře. Jedním z řešení může být pochodeň. Její výroba je jednoduchá a rychlá.

Nejprve si nejděte nějaký jehličnatý strom, kterému ze zranění vytéká míza. Kamenem si ze zranění otlučte dostatečné množství ztvrdlé pryskyřice.

Tu rozpusťte v plechovce nad ohněm. Lehko se stane, že smůla vzplane, pak staci plechovku zakrýt víčkem a plamen uhasne. Alternativně lze místo plechovky použít i větší plochý kámen.

Když je smůla dobře rozpuštěna, tak do ní namočte kousek látky a "povařte", aby se smůla co nejlépe vsákla do tkaniny. Látka musí být samozřejmě přírodního původu, bavlna, len, konopí... Látka v pochodni bude sloužit jako knot ve svíčce a smůla jako vosk. Místo textilu je možné použít provaz, nebo smotek sena, či rostlinných vláken.

Nyní je potřeba pracovat rychle, protože smůla velice rychle chladne, přestává lepit a stává se křehkou. Plechovku se smůlou si sundejte z plamene, postavte na žhavé uhlíky tak, aby se vám pochodeň během zpracování předčasně nevznítila.
Smolený pruh látky namotejte na držadlo pochodně, kterou jste zhotovili ze syrového dřeva, uhlaďte a pomažte zbylou smůlou.

Takto připravená pochodeň vydrží hořet 20 - 30 minut v závislosti na množství smůly a velikosti textilního pruhu.

Edward Smith

Hraničář

Pemikan, potravina poutníků - Pemmican, wandererʹs food

Pemikan je trvanlivá vysokoenergetická potravina, která si svou oblibu získala především při dlouhodobých pobytech v divočině, nebo při přesunech v extrémních podmínkách. Pemikan, nebo jeho obdobu objevili nezávisle na sobě mnohé kultury, již před tisíciletími. Údajně si Indiáni vracející se z lovu připravovali pemikan z čerstvých úlovků a ten pak uskladňovali v jakýchsi „spižírnách“, proto aby měli zásoby při dalším lovu. V jedné takové spižírně byl nalezen poživatelný pemikan starý víc jak dvě stě let. Byl také součástí jídelníčku Amundsenovi expedice na jižní pól.

Příprava pemikanu je velice jednoduchá, složitější je obstarání vhodných surovin. Proto, aby pemikan obsahoval všechny potřebné živiny a dalo se tak na něm přežít několik měsíců, je nutné, aby byl připraven z nutričně bohatých surovin. Tedy ze zvěře volně se pasoucí.

Nejprve si připravte sušené maso. Pěkné hovězí zbavte všeho tuku, nakrájejte na tenké plátky silné asi 3 – 5 milimetrů. Dobře nasolte a sušte na vzduchu. Práci si můžete ulehčit třeba elektrickou troubou, kde maso sušte při 70˚C

Následuje příprava tuku. Lůj nakrájejte na kostky a pomalu vyškvařte. Tuk nesmí prskat a přepalovat se. Odpovídá to přibližně 100 - 110˚C.

Mezitím si sušené maso nakrájejte na co nejmenší kousky a rozdrťte v hmoždíři, nebo mezi dvěma kameny.

Nakonec smíchejte drcené sušené maso a vyškvařený tuk v poměru 1:1, zformujte směs do malých kostek, nebo válečků, nebo ji uskladněte do keramických hrnků. Američtí osadníci pemikan balili do voskovaného papíru. Předpokládá se, že v hluboké historii se jím plnila střívka.

Chuť není zrovna silná stránka pemikanu, ale je možné ho před konzumací dochutit bilinkami, nebo jej použít jako základ pomazánek, či k přípravě jíšky pro zahuštění polévek, nebo omáček.

 

Edward Smith
Hraničář

Jak vyrobit troud, díl první hubka – How to make tinder, first part: the touchwood

      Troud je suchý materiál, schopný zachytit a udržet žhavou jiskru, kterou jste schopni, za použití dalšího hořlavého materiálu rozfoukat do plamene. Dnes si ukážeme, jak připravit troud z plodnice troudnatce kopytovitého a vyrobit tak hubku.

      Troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius) je víceletá dřevokazná houba z čeledi chorošovitých. Plodnice má kopytovitý tvar, u starších kusů spíše zploštělý. Mladý troudnatec má hnědou, později hnědošedou až šedou barvu. Povrch je pokryt tenkou, ale tvrdou kůrou. Na našem území roste především na bucích v horských oblastech, v nížině výjimečně i na bříze.

      Lidstvo troudnatec využívá již déle než 5000 let, jako troud, nebo k stavění krvácení. K přípravě hubky z troudnatce nejsou za potřebí žádné zvláštní nástroje a vystačíte si se vším, co naleznete v přírodě. Je tedy pravděpodobné, že hraničáři využívali jako troud spíše právě hubku.

      Poté co si přinesete troudnatec z lesa ho co nejdříve zpracujte, pokud to nestihnete tentýž den, uložte troudnatec do vědra s vodou, nebo ho nechte zatíženého v potoce. Pokud vyschne je již velmi obtížné troudnatec z pracovávat. S prací ovšem dlouho neváhejte, plodnice obsahuje velké množství bakterií a spor plísní a voda se rychle kazí.

  
      Začněte tím, že okrájíte z plodnice kůru, při tom použijte velmi ostrý nůž s kratší čepelí. Při práci buďte velmi opatrní, riziko zranění je vysoké. Poté odstraňte hymenofor, tedy všechny rourky zespod plodnice. Konečné dočištění je nejlepší provádět tak, že plodnici přehnete přes kousek větve a postupně odřežete všechny zbytky. Nakonec odstraňte i jádro. Zbude vám plstnatá část připomínající korek.

      Plstnatou vrstvu pak macerujte v roztoku vody a drceného dřevěného popela. Nechte hubku naloženou přibližně týden a pak ji jemně rozklepejte dřevěnou paličkou. Tento postup opakujte ještě alespoň dvakrát až třikrát. Každý týden bude hubka stále tenčí, až bude silná jen pár milimetrů.

      Paličku vyrobíte jednoduše z rozsochy silnější větve.

      Po třech týdnech nechte hubku pořádně vyschnout na prudkém slunci, nebo nad ohněm, dávejte ale pozor, aby se nevznítila. Hotovou hubku uchovávejte v suchu, přece jen se jedná o houbu a tak ráda táhne vodu. Před tím než na hubku budete křesat jiskru, je nutné její povrch trochu rozrušit ostřím nože, nebo hranou pazourku, povrch bude víc připomínat semiš a bude jiskru lépe chytat.

      Hubka časem začne hůř chytat jiskru a bude obtížnější ji udržet, pak znovu opakujte postup s máčením v roztoku popela, většinou stačí už jen pár dní.

Po zapálení hubka bude stále hořet, je zbytečné ji spálit celou pro rozdělání jediného ohně, proto si ulomte hořící kousek, ze kterého oheň rozfoukáte. Nebo hořící hubku po rozfoukání uduste, ale pozor vydrží hořet opravdu dlouho.

Edward Smith

Hraničář