Pemikan, potravina poutníků - Pemmican, wandererʹs food

Pemikan je trvanlivá vysokoenergetická potravina, která si svou oblibu získala především při dlouhodobých pobytech v divočině, nebo při přesunech v extrémních podmínkách. Pemikan, nebo jeho obdobu objevili nezávisle na sobě mnohé kultury, již před tisíciletími. Údajně si Indiáni vracející se z lovu připravovali pemikan z čerstvých úlovků a ten pak uskladňovali v jakýchsi „spižírnách“, proto aby měli zásoby při dalším lovu. V jedné takové spižírně byl nalezen poživatelný pemikan starý víc jak dvě stě let. Byl také součástí jídelníčku Amundsenovi expedice na jižní pól.

Příprava pemikanu je velice jednoduchá, složitější je obstarání vhodných surovin. Proto, aby pemikan obsahoval všechny potřebné živiny a dalo se tak na něm přežít několik měsíců, je nutné, aby byl připraven z nutričně bohatých surovin. Tedy ze zvěře volně se pasoucí.

Nejprve si připravte sušené maso. Pěkné hovězí zbavte všeho tuku, nakrájejte na tenké plátky silné asi 3 – 5 milimetrů. Dobře nasolte a sušte na vzduchu. Práci si můžete ulehčit třeba elektrickou troubou, kde maso sušte při 70˚C

Následuje příprava tuku. Lůj nakrájejte na kostky a pomalu vyškvařte. Tuk nesmí prskat a přepalovat se. Odpovídá to přibližně 100 - 110˚C.

Mezitím si sušené maso nakrájejte na co nejmenší kousky a rozdrťte v hmoždíři, nebo mezi dvěma kameny.

Nakonec smíchejte drcené sušené maso a vyškvařený tuk v poměru 1:1, zformujte směs do malých kostek, nebo válečků, nebo ji uskladněte do keramických hrnků. Američtí osadníci pemikan balili do voskovaného papíru. Předpokládá se, že v hluboké historii se jím plnila střívka.

Chuť není zrovna silná stránka pemikanu, ale je možné ho před konzumací dochutit bilinkami, nebo jej použít jako základ pomazánek, či k přípravě jíšky pro zahuštění polévek, nebo omáček.

 

Edward Smith
Hraničář