Pryskyřice, lepidlo z přírody - The resin, a glue from nature

O pryskyřici jsme mluvili již v minulém článku, proto se zde nebudu rozepisovat o tom jak a kde ji najít. Chtěl bych ale zmínit, krom výborné hořlavosti ještě jednu zajímavou vlastnost a tou je lepení v rozehřátém stavu.

Základní suroviny - borová pryskyřice a popel.

Určitě se vám již stalo, že jste potřebovali v přírodě něco slepit, ať se jednalo o různé boxy z březové kůry, hrot šípu, nebo třeba i rukojeť k provizornímu noži. No jo, jenže jak na to, kanagom sebou člověk obvykle netahá, a tak je nejlepší nahlédnout opět do historie a opět až do pravěku, respektive paleolitu. Již tehdy lidé využívali při výrobě nástrojů pryskyřici k lepení kamenných štěpů do různých držadel, at se jednalo o srpy, kopí, nebo nože.

 Pryskyřice se sama o sobě po opětovném ztvrdnutí změní v kalafunu, ta je velmi křehká, a proto se pro lepení nehodí. Jiná situace nastává ,když do ni přidáte nadrcený popel. Ten pryskyřici dodá houževnatost aniž by snížil její lepivost a pevnost.

Přidáním drceného popela do pryskyřice zlepšíte její vlastnosti

Popel rozemelte mezi dvěma kameny na co nejjemnější prášek a přidejte do rozehřáté pryskyřice, dobře promíchejte a nechte chvíli "povařit". Ještě bych rád zmínil, že je nutné mít připravený všechen potřebný materiál a mít dobře rozmyšlený pracovní postup, protože pryskyřice rychle tuhne. Je sice možné ji nad plamenem opět rozehřát, ale to je dobré spíše na drobné "designové" úpravy.

Pilový plátek zapracovaný do kostěné rukojeti pomocí pryskyřice a koňských žíní

Edward Smith

Hraničář