pátek 25. ledna 2013

preparace kostí pro výrobu nástrojů - preparation of bones for tools


      Výroba nástrojů z kostí je stará jako lidstvo samo, a pravděpodobně se ji při dlouhodobém pobytu v přírodě nevyhnete ani vy. Z kostí se vyrábělo nepřeberné množství výrobků. Od těch nejmenších, jako jsou jehly, knoflíky a šperky, přes zbraně, až třeba po zemědělské nářadí. Každopádně není od věci, tak jako ostatní dovednosti, i tuto si osvojit dříve, než ji budete potřebovat.

      Naprostou většinu výrobků ovšem není možné vyrobit ze syrových kostí, jednodušše proto, že se kosti brzy začnou kazit. Tkáně a tuk začnou zahnívat a tak je nutné kosti nejprve upravit. Nejjednodušší je kosti zahrabat do mraveniště, kusadla se postaraji o tkáně a kyselina mravenčí kosti pěkně vybělí. Osobně ale nerad vyrušuju z klidu tyhle malé lesní tvorečky, navíc to trvá velmi dlouho a výsledek je nejistý. Je možné nechat kosti poblíž mraveniště, kde si je najdou, ale riskujete, že vám je odnese liška. Proto si dnes ukážeme jak na to v teple domova.

       Kosti rozdělte v kloubech a vařte tak dlouho, až tkáně samy začnou odpadávat. Pokud se vám do rukou dostaly čerstvé kosti, byla by škoda z nich neuvařit polévku. Až kosti vyvaříte, očistěte je od zbytků tkání a pokud je nepotřebujete v celku, je dobré je rozříznout a pomocí drátěného háčku vyškrabat dřeň. Poté je opět vyvařte. Tentokrát do vody, ale přidejte prací prášek nebo mýdlo. Tím kosti odmastíte.

      Vyvařené a odmaštěné kosti mají šedožlutou barvu a stále ještě nejsou vhodné pro další zpracování. Představují totiž stále živnou půdu pro bakterie a můžou se začít kazit. Proto kosti ponořte do vysokoprocentního peroxidu vodíku (H2O2 - triv. kysličník), ten kosti dezinfikuje a vybělí. Peroxid používaný v lékařství je pouze 3% vodný roztok a proto se k tomuto účelu nehodí. Použijte nejméně 15% technický peroxid, ale raději 30% i více. Takto koncentrovaný peroxid je poměrně agresivní žíravy oxidant, dodržujte  proto zásady bezpečnosti práce.

      Preparované kosti skladujte na suchém chladném místě. K jejich zpracování stačí už jenom představivost. Velice pěkné jsou například  šperky s technikou scrimshaw, nebo vyřezávané motivy, ale o tom zas někdy příště.




Edward Smith
Hraničář


úterý 15. ledna 2013

Jak vyrobit kožené pouzdro na nůž - How to make a leather knife sheath






      Po dlouhé době vám opět přinášíme poměrně obsáhlý fotonávod, tentokrát na výrobu koženého pouzdra na nůž. Jako obvykle se snažíme ,aby naše vybavení mělo jistý historický nádech, takže i v tomto případě jsme upravily vzhled toulcového pouzdra z přelomu čtrnáctého a patnáctého století a modifikovali ho na naše požadavky a zvyklosti. Způsob šití, respektive užití distanční vložky ,která chrání stehy proti proříznutí ,je moderní a ražba na kůži je v případě pouzdra na nůž na patnácté století nezvykle složitá, ovšem celoplošná ražba se vyskytuje na větších předmětech, jako deskách knih, částech zbroje, nebo i polních lahvích. Ačkoli historická pouzdra měla ústí až téměř k hlavici nože stejně ,jako u současných skandinávských nožů, upravili jsme vzhled o vybrání na rukojeti. To umožňuje lepší úchop při vytahování nože.

určení šířka pouzdra
      Pokud uvažujete o výrobě pouzdra, je nutné začít nejprve "střihem".  Nejprve si určete šířku pouzdra a to tak, že kousek kůže, ze které bude pouzdro přehnete přes nejširší místo čepele a na každou stranu přidáte 10 - 12 milimetrů na šití.



      Poté si přehněte kus papíru na půlku a přeneste na něj polovinu délky zkušebního pásku kůže. Na přehyb položte hřbet nože a obkreslete na papír čepel nože s přídavkem, který vám vznikl přenesením rozměru ze zkušebního pásku. Pokud váš nůž nemá rovný hrot, tak jako v mém případě, nic se neděje, kůže je neuvěřitelně tvárný materíál a lze ho poměrně snadno vytvarovat podle čepele. Když tvar z papíru vystřihnete a rozložíte, vznikne vám "střih" pouzdra.

vytvoření střihu
střih pouzdra
Pomocí stilu si na kůži vyznačte tvar pouzdra podle papírového střihu a vyřízněte. Není nutné prořezávat celou sílu kůže naráz.

překreslení střihu na kůži

stilus - hrot
      Dokonce to nedoporučuji, jednak tím zbytečně tupíte nůž a protože budete řezat i do podložky, musíte vyvinout mnohem větší sílu k provedení řezu. Může se tak stát, že se vám nůž smekne a vy povedete řez nekontrolovaně a zraníte se, nebo poškodíte materiál. Je lepší, když povedete řez do dvou třetin materiálu, ten pak v místě řezu přehnete a povedete řez z opačné strany.

vyříznutí pouzdra

vyříznutí pouzdra
      Spolu s přířezem pouzdra vyřízněte i distanční pásek široký zvolených 10 - 12 milimetrů. Ten si zatím schovejte pro další použití.
      Nyní si přížez pořádně namočte ve vlažné vodě a přehněte napůl, podobně jako papírový střih. Pomoci si můžete knihařskou kostkou, nebo i poklepáním kladívkem, doporučuji ovšem dávat pozor a raději klepat přes dřevěný hranol, abyste nepoškodili kůži.

přířez pouzdra a distančního pásku
základní tvarování pouzdra

      Přířez nechte vyschnout volně na vzduchu a vlepte do něj distanční pásek. Ten by měl být dost silný, aby se šev neroztahoval sílou čepele, ale zas natolik tenký, aby pouzdro pevně svíralo čepel.

vlapení distančního pásku
vlepení distančního pásku


      Přiložte pásek do pouzdra a tužkou si naznačte linku, po kterou budete nanášet lepidlo. Lepidlo nanášejte na obě lepené plochy a nechte chvíli zavadnou. Přiložte distanční pásek a pevně stiskněte, můžete si pomoci poklepáním kladiva přes dřevěný hranol.

přilepení distančního pásku
       Nyní si pomocí kružítka vyznačte linii švu ve vzdálenosti 5 - 7 milimetrů od okraje. Kůži v linii mírně nařízněte zhruba do hloubky 1 milimetru, ale ne víc než do poloviny síly kůže. V takto vzniklé drážce si naměřte vzdálenost jednotlivých stehů, buď pomocí rádla a pokud ho nemáte, tak podle pravítka a propíchejte šídlem. Délku stehů používám od 5 do 7 milimetrů podle síly šitého materiálu. Obecně platí čím silnější materíál, tím delší stehy.

označení švu
použití šídla


      Pouzdro šiju navoskovanou lněnou drátví. Vosk usnadňuje průchod drátve šitým materiálem, ale hlavně drátev impregnuje. Ta je potom mnohem odolnější vůči okolním vlivům, včetně vlhkosti a mechanického poškození.

šití pouzdra
sedlářský steh

      Pouzdro šijte sedlářským stehem, za pomoci dvou jehel, kdy střídavě prochází jedním otvorem. Drátev si během šití pěkně sedne do naříznuté drážky a utopí se tak pod ůrovní materiálu. Tím docílíte ještě vyšší mechanické odolnosti švu.

zajištění drátve
zajištění drátve

      Pokud budete šít delší švy, už se vyplatí zajistit drátev proti vyvléknutí z ucha jehly. Začínám šít většinou tři až čtyři stehy od kraje, šiju neprve směrem ke kraji a pak zpět celý šev a na konci směr šití opět obrátím a zase šiju tři až čtyři stehy zpět. Tím docílím, že na krajích je nit dvojitě a zajistím tak větší pevnost šití na namáhaných místech.

zapošití
      Na konci drátev svažte z rubové strany pouzdra a pomocí šídla uzlík zamáčkněte do otvoru po šití.

      Nyní je čas pouzdro vytvarovat podle nože. Sešité pouzdro namočte do vlažné vody a vložte do něj nůž. Bohužel uhlíkatá ocel je dost náchylná na vlhkost a ani dřevu rukojetě by celodenní působení vlhkosti při vysychání pouzdra neudělalo dobře. Nůž tedy nejprve zabalte do smršťovací folie, nebo ho omotejte elektrikářskou páskou. Pouzdro pak pomocí knihařské kostky vztvarujte podle nože a nechte pozvolna vyschnout.

zabroušení hrany
oříznutí hrany

      Po vyschnutí pouzdra přebrušte hranu pouzdra smirkovým papírem tak, abyste odstranili všechny nerovnosti a abyste okraj zarovnali do stejné vzdálenosti podle švu. Poté ořízněte hrany pouzdra. Pokud nemáte hranořízek, je možné použít i žiletku, dejte si ale záležet, abyste odřízli rovnoměrný proužek. Takto můžete velice snadno zaříznout příliš do hloubky a znehodnotit dosavadní práci.

přeleštění hran
přeleštění hran

      Nakonec hrany pouzdra přeleštěte knihařskou kostkou, abyste odstranili všechny otřepy a dosáhli lesku. Takto máte hotové a plně funkční pouzdro, pokud se nechcete smířit se surovou strohostí, můžete se pustit do zdobení.

vytvoření návrhu
      Je mnoho technik zdobení kůže, počínaje jednoduššími, jako je vypalování a malba, přes slepotisk a prořezávání, až třeba po zlacení plátkovým zlatem. Já jsem se rozhodl pro svou oblíbenou řezbu a tepání. Ta je údajně archeologicky doložena již z období 1300 let před naším letopočtem. Jako hlavní motiv jsem si zvolil vyobrazení sokolníka z rukopisu Cour de Jaime, Roi de Majorque a doplnil ho florálními motivy.


navlhčení pouzdra
přenesení motivu

      Takže pokud už máte vymyšlený motiv, přeneste si ho na průhledný papír. Pouzdro navlhčete tak, že po celé ploše získá rovnoměrně tmavý odstín a pomocí stilu kontury obtáhněte.

řezba otočným nožem
tepání reliéfu

      Teď už stačí vyznačený motiv na pouzdře naříznout otočným nožem. Pokud ho nemáte, tak nezoufejte, sam jsem několik let prováděl řezbu modelářským skalpelem. Řez se snažte provést jedním tahem, aby nebyl otřepený a do hloubky od 1/3 do 1/2 síly kůže. Snažte se také vyhnout napojení jednotlivých řezů v ostrých úhlech a drobné řezy blízko sebe proveďte až na závěr, po tepání. Tepání ve středověku bylo prováděno jednoduchými razidly většinou základních geometrických tvarů. Výhodou je, že není žádný problém s pomocí jehlového pilníku taková razidla vyrobit doslova na koleně. Začněte nejprve pomocí úkosu vytvářet relief motivu tak, že vnější okraj kolem řezu zatlačíte pod úroveň povrchu motivu. U drobnějších částí si pomožte knihařskou kostkou.

vytvoření pozadí
hotové pouzdro na nůž

      Pokud máte na pouzdře vymodelován relief motivu, přistoupíme k tvorbě pozadí. Zvolil jsem drobné kroužky, které byly v patnáctém století poměrně běžné. Po celou dobu udržujte kůži rovnoměrně navlhčenou.

      Nyní máte pouzdro na nůž konečně hotové, stačí ho jen nakonzervovat. Nejlépe přírodním přípravkem na ošetřování obuvy s obsahem včelího vosku. Pokud možno, vyhněte se induloně, různým syntetickým olejům a krémům s obsahem vody. Po provedení impregnace pouzdro přeleštěte jemným kartáčem.

Edward Smith
Hraničář