čtvrtek 21. listopadu 2013

Jak vyrobit potahované knoflíky - How to make covered buttons

užití potahovaných knoflíků

      Pokud se budete pokoušet vytvořit dobrý kostým, určitě se nespokojíte pouze s jedním oděvem a budete šít i několik svršků. Pravděpodobně narazíte na problém jak tyto oděvy zapínat, jedním z řešení mohou být potahované knoflíky, které se historicky hojně užívaly. Potahovaný knoflík na oděvu působí elegantně, bez rušivých vlivů a (pro hraničáře bude důležité) demaskujících účinků. Největšího rozmachu zřejmě zažily v období mezi šestnáctým a osmnáctým stoletím. Ale je možné na ně narazit už od dob výrazně starších až po součastnost.

Použito z

      Dnešní technologie potahování se od tehdejších výrazně liší, my se pokusíme nastínit právě historické způsoby potahování. Jsme si vědomi toho, že postupů bylo několik, a i ten náš se od skutečných nálezů mírně liší. Takže pokud se budete pokoušet vytvořit repliku historického oděvu, berte tento návod spíše jako rukojeť a pusťte se do vlastního bádání.

      Základ knoflíku tvoří terčík. Nejčastěji se používal kostěný nebo dřevěný, ale je možné se setkat i s rohovinovými a alternativně můžete použít i tvrzenou kůži. My zvolili dřevo. Originál byl narozdíl od našich exemplářů opatřen ještě otvorem ve středu, ten pro náš účel nebyl nutný, a proto jsme jej na naše čočky nevytvářeli. Terčíky můžete nařezat z bukové nebo dubové kulatiny požadovaného průměru a pomocí nože nebo smirkového papíru zaoblit hrany.

      Poté budete potřebovat materiál na potahování. Průměr potahovacího materiálu je 2x větší, než průměr terčíku plus jeho síla. Prošijeme po obvodu, trochu stáhneme, dovnitř vložíme terčík a utáhneme. Následně několikrát prošijeme křížem přes okraje a můžeme rovnou našívat na oděv.











H' Ænnah Smith
&
Edward Smith
Hraničář

čtvrtek 31. října 2013

Podzimní hraničářské shledání 2013 - Autumn Ranger session 2013

pozvánka

       Po ne úplně povedeném jarním setkání jsme si často hráli s myšlenkou jak si spravit chuť a stihnout letos ještě jedno setkání, tak aby člověk po hektickém létě ještě něco zažil a k zimnímu spánku se uložil v dobré pohodě. No a koncem léta přišel náš čas, neboť náhoda, Faireho vůle a osud rozhodli, že se setkáme s hraničáři z Větrných vrchů. Slovo dalo slovo a podzimní shledání (tentokráte s mezinárodní účastí) se začalo plánovat. Jsem rád, že jsem tam mohl přivítat nové tváře a na další spolupráci se neskutečně těším.


      A tady si můžete přečíst reportáž jedné z účastnic.

Zdar kamaráti,
Ak ste prznivcami prežitia v prírode, zálesáctva, histórie a LARPu, tak vám chcem povedať o jedinečnom hraničiarskom workshope v Lanšperku z dielne Hraničářů z Pustin (Wasteland Rangers).
My sme Slováci, nadchnutí piare myšlienku hraničiarstva a organizujeme na SR a najbližšie i v ČR hraničiarske pochody. Šťastnou zhodou okolností som sa na FB stretla s Edwardom zo Svitav a začali sme o hraničiarení komunikovať, až pre nás Edward navrhol workshop.
rozdělání ohně křesáním


A tak, práve týždeň po slovenskom hraničiarskom pochode sme cestovali do Pardubického kraja, aby sme sa skutočným hraničiarom priblížili viac.

Na stanici nás čakal kompletne vybavený hraničiar s vlčiakom a zaviedol nás do pekného kúta lesa, kde už postavil malý tábor. O bezpečnosť v lese sme sa s Edwardom – policajtom a bývalým vojakom – obávať nemuseli . Prespali sme pod prístreškom a druhý deň ráno sme si rozprávali o histórií hraničiarstva, resp. o Rogersových rangeroch 18.st, z ktorých Hraničáři z Pustin čerpajú.
výroba oštěpu
Ďalej sme si vysvetlili akým spôsobom má byť hraničiar zbalený, v ktorej časti výstroje má mať veci bez ktorých nedokáže prežiť, spôsoby nosenia batožiny, typy vakov (hudsonský ranec už chystáme), vhodné jedlo a jeho úprava, kde mať zbrane... potom sme sa učili zakladať oheň s pomocou ocílky, pazourku a práchna. Je to ťažké, ale rozhodne mám lepší pocit ako zo zapaľovača . Neskôr sme dostali úlohu vyrobiť si lovecké zbrane, Edward nám predstavil Atlatl (vrhač oštepov), ktorý konkuruje dostrelu LARP lukov a ďalšie. Keďže sme chceli skúsiť vyrobiť pasce na menšie zvieratá, šli sme do lesa na hon dreva z liesky, nebola to ľahká úloha a za ten čas sme stihli stretnúť muflónov, diviaka, stádo sŕn a s novou kamarátkou Čmeldou prebrať celú moravskú LARP scénu.
atlatl - vrhač ostěpů
Medzi tým prišiel do tábora z ďalekého západu Milan Dian s deťmi a všetci sa k hraničiareniu pridali. Ukázali sme si výrobu košovej pasce na ryby, oka a štvorkovej pasce na hlodavce. To už ale padla tma a tak sme strávili príjemný večer pri ohni. Na ďalšie ráno som sa tešila úplne najviac, pretože sme si ukazovali pár základov sebeobrany a učili sa taktiku prieskumu a boja hraničiarskej jednotky v rôznych situáciach. A akciu sme ukončili výšľapom na lanšperský hrad.


spoušť pasti
Ten víkend mal pre nás veľkú hodnotu a teším sa až budem najbližšie svoje skromné vedomosti na LARPe, či len tak v prírode môcť využiť. Na hraničiarstve sa mi páči to, že človek sa učí byť omnoho zodpovednejší, odolnejší, zistí že zvládne viac než si myslí a tiež, že kolektív ľudí so záujmom o prírodu je veľmi príjemný. A okrem toho sa môže LARPovo vyblbnúť vo vyzbrojenej jednotke . Vo svete tohto typu akcií by som to ešte prirovnala napr. k airsoftu (kde Edward tiež robil výcvik).
večerní pohodička u ohně


Keď sme robili tú taktiku prieskumu, tak Milan správne povedal, že je to úplne iný pocit z hry, keď vojaci už prešli jednotným výcvikom a vedia kde presne je ich miesto v jednotke, ako zareagovať na konkrétny povel, ako sa sformovať, ako prípadne ustupovať.

Hráč má pocit, že viac záleží na každého živote a hra má úplne iný rozmer keď vaša skupina pôsobí organizovane. A preto skrsol nápad zorganizovať samostatnú , výcvikovú akciu, kde by sa venovalo výcviku hraničiarov v tábore a následne taktike jednotiek v okolitom teréne. A snáď by potom niektorí z účastníkov výcviku prišli vyskúšať svoje novonadobudnuté znalosti do praxe Pochodu hraničiarov .
konec, šmitec, na hrad a domů


Verím že hraničiarske workshopy budú aj naďalej, tak určite nepremárnite príležitosť! Viac informácií nájdete tu https://www.facebook.com/pages/Wasteland-Rangers/324613194327799 alebo na webe tu http://www.wastelandrangers.blogspot.cz/

Slovenskí hraničiari v spolupráci s Wasteland Rangers - tešíme sa na ďalšie stretnutie! Snáď i na Slovensku.

S hraničiarským pozdravom,

Bibi a Vlado


Pokud se chcete o hraničářích z Větrných vrchů dočíst něco víc, doporučuji následující odkazy:




Edward Smith
Hraničář


sobota 27. července 2013

Jak vykřesat oheň - how to start a fire with flint & steel

      Způsobů, které používali naši předci k rozdělání ohně, je jistě víc než dost, třeba tření dřev. A my si dnes ukážeme jak rozdělat oheň za pomocí křesadla, tedy ocílky a kamene.


      Postup je poměrně jednoduchý a myslím, že celkem vystižně ho zachytilo předchozí video,
 a proto teď budeme spíš mluvit o pomůckách a materiálech užitých k rozdělání ohně.

       Jako první budete potřebovat ocílku, je to jen kousek vysokouhlíkové oceli. Je možné ji vyrobit ze starého pilníku, nebo nouzově použít pilník přímo. Nahradit se dá například také pilkou na železo, nebo hřbetem nože, ovšem také s čepelí z uhlíkové oceli. S nerezem si neškrtnete.

ocílka a pazourek
      Jako další pomůcku, bez které se neobejdete, bude křesací kámen s ostrou hranou. Nejlepší vlastnosti má zřejmě pazourek, dává velké množství velkých jisker a má lasturový lom, takže na něm jde vytvořit opravdu ostra hrana. Bohužel v našich zeměpisných šířkách na něj téměř nenarazíte. Nahradit jde například křemenem nebo rohovcem. Při křesání by kámen s ocílkou po sobě měli klouzat, tak aby kámen mohl "odbrousit" kousek ocílky, ta pak v podobě jiskry odskočí a je možné ji zachytit. Údery by tedy neměli dopadat kolmo.

Práchno, tinder tube a hubka
      Neobejdete se také bez troudu, těch je mnoho druhů a je na vás, jaký si vyberete. Pro začátečníky je ovšem nejlepší učit se na práchnu. Už jen pro to, že jeho výroba je narozdíl od hubky snadná a nebudete tak muset příliš řešit spotřebu. Pro skutečné žití na cestách bude ovšem nutné naučit se křesat na další materiály a vyzkoušet si jejich vhodnost k rozdělání ohně. Je možné rozdělat oheň také křesáním na studené uhlíky v ohništi, nebo na trouch. Jsem přesvědčen, že časem si sami najdete cestu, která vám bude vyhovovat, k tomu jsou ovšem nezbytné zkušenosti a k těm se nejlépe propracujete právě přes práchno.

loňská tráva, lýko, mech a březová kůra
      Jiskra, ale oheň ještě nedělá a tak budete potřebovat nějaký materiál, ve kterém ho rozfoukáte. Asi nejlepší je "loňská" tráva. To jsou ty trsy žluté trávy které často vidíte každé jaro, před tím, než vyroste nová. Najdete ji snadno, je jí hodně a nepotřebuje žádnou další úpravu. Použít ovšem můžete i další materiály, jako vysušený mech, nebo tence naloupanou březovou kůru. Vhodné je i lipové lýko, nebo chmíří z orobince, k zahození nejsou ani smrkové hoblinky. I zde platí, že vlastní zkušenost je nadevše. Je však nutné nespoléhat pouze na přírodní zdroje, po třech dnech dešťů budete těžko hledat vysušený mech, na podzim zas stěží loňskou trávu. Je tak vhodné nosit sebou alespoň malou zásobu těchto materiálů a z přírodních zdrojů je průběžně doplňovat.

      Oheň rozfoukávejte ve výšce hlavy, pokud byste se o to pokoušeli přímo v ohništi, odcházející kouř by vás zbytečně dusil. Mějte už od začátku připravené palivo, nejednou už se stalo, že zelenáč rozdělal oheň a krátce poté mu vyhasl, když běhal po lese a sbíral dřevo.


Edward Smith
Hraničář

pondělí 20. května 2013

Jak vyrobit troud, díl třetí: práchno – How to make tinder, third part: char cloth


       Práchno je zřejmě ten nejkvalitnější troud, jaký lze jednoduše vyrobit. Jedná se o zuhelnatělé plátno z přírodního materiálu, tedy len, bavlna, nebo konopí. Snadno chytá jiskru a lze ji snadno rozfoukat. Rozdělat oheň pomocí práchna nezabere ani půl minuty. Na druhou stranu je poměrně háklivé na vlhnutí a je velmi křehké, tedy vznikají určité problémy při transportu. Z historického hlediska se práchno ve středověku pravděpodobně příliš nepoužívalo, protože výroba textilu byla velmi drahá. Navíc bavlna byla v Evropě až do osmnáctého století prakticky neznámá. Naštěstí fantasy je pouze středověkem inspirována a tak v našem pojetí v tom nevidím žádný zásadní problém.

      Výrobu práchna začněte rozděláním ohně. Než se rozhoří, "naporcujte" si plátno na potřebné rozměry. Je jedno zda budete používat čtverce, obdélníky, nebo kolečka. Je možné vytvořit z dlouhého pruhu plátna i smotek, tak jak se balí obvazy a po zuhelnatění si z něj jen odtrhnout potřebný kus.

      Připravený materiál umístěte do plechovky tak, aby byla pokud možno co nejvíce naplněna a obsahovala co nejméně vzduchu. Plechovka nemusí mít příliš pevně těsnící víčko. Při pálení v plechovce vzniká přetlak a mohlo by se stát, že by bouchla a plátno by se vám vysypalo do ohně. Pokud je víčko příliš těsné, je nutné do něj udělat otvor, například pomocí hřebíku, tak aby plyny vznikající při pálení mohly unikat. Naopak pokud je příliš volné, zajistěte ho drátem, aby se plechovka nemohla otevřít.

      Plechovku s plátnem poté umístěte do ohniště, zahrňte ji popelem a přiložte. Udržujte nad plechovkou oheň přibližně půl až tři čtvrtě hodiny. Doba je odvislá od druhu a množství páleného plátna. Pokud si nejste jisti, je lepší vydržet déle.

      Po vyhasnutí ohniště je možné plechovku vyjmout, s otevíráním však počkejte až do úplného vychladnutí. Mohlo by se lehce stát, že horké práchno se vznítí. To že plechovky necháte chladnout na nehořlavé podložce je samozřejmost. V opačném případě byste si mohli podpálit tábořiště.

      Po otevření plechovky byste měli nalézt zcela černé kousky textilu, na kterých není ani stopy po původní barvě, nebo potisku.
Pokud naleznete práchno pouze hnědé, nebo se znatelným potiskem, nedošlo k úplnému zuhelnatění a takové práchno bude špatně zachytávat jiskry.
      Hotové práchno je křehké, snadno se dělí a při promnutí mezi prsty se drolí. Pro přenášení práchna je nejlepší ho umístit do nějaké pevné krabičky, tak aby nemělo šanci moc "cestovat", pokud jste práchno vyráběli v plechovce menších rozměrů, je možné ho nechat přímo v ní.

      Dobré práchno zachytí už první vykřesanou jiskru, která na něj dopadne. Během několika vteřin je možné tak vykřesat a rozfoukat oheň.

      Místo plátna je možné alternativně použít i rozcupovaný konopný provaz, lipové lýko a jiné přírodní vlákna. Práchno z plátna je ale nejkvalitnější.

      Kdysi jsem úspěšně vyrobil práchno i v plynové troubě, na plechu, stejně jako když pečete buchtu. Výhodou je, že můžete sledovat postup zuhelnatění, ale tento postup postrádá své kouzlo a vůni kouře. Je možné ho vyrábět i v plechovce na plynovém vařiči anebo nouzově zapálením plátna a jeho následným udušením. Trapeři a osadníci Ameriky prý nouzově zapalovali oheň pomocí práchna tak, že do pušky místo kule naládovali kus hadru a vystřelili. Expandující plyny hadr zapálili a ten bylo možné rozfoukat do plamene. Pokud to tak skutečně bylo, jednalo se bezpochyby opravdu o krajní situace.

Edward Smith
Hraničář

pátek 19. dubna 2013

Jak vykovat hřebík - How to forge a nail

kovaný hřebík
      I když kovářské řemeslo bezpochyby nepatří mezi hlavní hraničářské dovednosti, není od věci se dozvědět alespoň základy. Ne vždy je možné si poradit jinak, například dřevěným kolíkem a tak člověk tyto vědomosti jistě ocení třeba při stavbě dlouhodobějšího obydlí v divočině.

      Začněte výběrem vhodného materiálu, síla tyče je odvislá od síly požadovaného hřebíku. Hřebík na obrázku byl vykován z kulatiny o průměru 10 milimetrů. Hřebíky této velikosti je dobré kovat z materiálu dvojnásobného průměru. Samozřejmě u větších kousků už rozdíl nemusí být tak markantní. Jde jen o to vytvořit dostatečné osazení, pro usazení výkovku v hřebovnici a vykování hlavy.

osazení
      Pořádně nahřejte materiál, ale ne zas příliš. Pokud začne železo jiskřit jako prskavka, je lepší ho odseknout a dál nepoužívat. Takto spálený materiál se stává křehkým a rád praská.Tyč osaďte na hraně kovadliny. Velikost osazení je závislá na délce hřebíku.

otočit o 90° a osazení
      Poté tyč otočte kolem podélné osy o 90° a opět osaďte. Nyní můžete začít hřebík prodlužovat.

prodlužování
      Prodlužování provádějte tak, že budete směřovat údery kladiva od osazení k hrotu. Prodlužujte tak dlouho, dokud nebude mít hřebík průměr otvoru v hřebovnici a nebude možne jej do ní volně vložit.

kování hrotu
      Následuje vykování hrotu. Při kování hrotu, neb i ostří je nutné dbát na to, aby hrot byl položen těsně u hrany kovadliny. V opačném případě by ostré údery mohly dopadnut na dráhu kovadliny a poškodit ji.

naseknutí
       Nyní si můžete na útince naseknout tyč. Nasekávejte v takové vzdálenosti od osazení, aby vám zbylo dostatečné množství materiálu na hlavu hřebíku.

usazení v hřebovnici
      Nyní nahřátý polotovar umístěte do hřebovnice, zbytek materiálu ulomte a můžete začít pěchovat hlavu.

pěchování
      Po pěchování stačí už jen hřebík zchladit a vyklepnout z hřebovnice.

      Omlouváme se za nižší kvalitu fotek, nebylo v tu chvíli nic vhodnějšího po ruce, než telefon...


Edward Smith
Hraničář

čtvrtek 4. dubna 2013

Hraničářské shledání 2013 - Ranger session 2013


       Konečně jsme dali dohromady termím na další setkání lidí, kteří mají rádi přírodu, fantasy, staré příběhy a chtějí se něco nového naučit.

       Takže další workshop se bude konat 7. - 9. června 2013 v okolí Ústí nad Orlicí. Sraz proběhne v pátek mezi 19:00 a 20:00 na železniční stanici v Lanšperku okr. Ústí nad Orlicí ( 49°59'33.796"N, 16°26'50.092"E ). Po té se pěšky přesuneme na místo konání vzálené zhruba osm kilometrů, kde rozbijeme tábor. Zbytek večera bude věnován teorii.

      V sobotu příjde na řadu praktická část, kde budete moci zužitkovat svoje teoretické znalosti. Zadaní bude zřídit tábor s nouzovým dočasným obydlím a vyrobit několik loveckých zbraní a pastí. 

      V nedeli příjde na řadu zdravověda a sebeobrana, ukončení a rozchod na vlak počítam do 13:00 hod.

       Sebou si přivezte:
kostým
přikrývku
jídlo na dva dny
nůž
klubko konopného provazu
jídelní nádobí
dobrou náladu

       Všichni jste srdečně zváni, pokud máte chuť se zůčastnit napište, ať s váma můžem počítat.


Na setkání v divočině se těší
Hraničáři z Pustin.

středa 3. dubna 2013

uzly a uzlování, základní uzly - knots & knotting , basic knots


       Po publikování posledního článku jsem si uvědomil, že jsme se ještě  nevěnovali uzlování, což považuji za jednu ze základních tábornických dovedností. Při vázání uzlu nejde jen o to, uvázat uzel správně, ale především použít správný uzel ve správné situaci. Na dalších řádcích si ukážeme základní uzly, které by měl umět asi opravdu každý, kdo chce strávit v přírodě víc než pár chvil. Doporučuju nacvičit si vázání uzlu v klidu doma, abyste nad tím nemuseli přemýšlet, až budete muset uzel použít. Ortodoxní táborníci by pak měli cvičit vázání uzlů i po slepu, aby je byli schopni uvázat potmě, nebo i v jiné situaci, kdy na uzel neuvidí.

Ambulantní uzel

      Vzhledem k tomu, že se jedná o jednoduchý plochý uzel, používá se především při ošetřování, k svazování obvazů a šátků. Takový uzel pak na těle míň tlačí a je pohodlnější. Je možné ho ze stejných důvodů použít při různých opravách výstroje. Tento uzel se hůř rozvazuje, zvláště, když lana nasáknou vodou, proto pokud používáte ambulantní uzel při stavbě přístřešku, zastrčte do něj kolík, po jeho vytažená není problém uzel rozvázat. Použít tento uzel k svazování lan, které mají jistit člověka je nebezpečné, uzel po laně klouže a hrozí rozvázání!



 

Dračí smyčka

      Tento uzel byl ještě do nedávna nenahraditelný, používali ho horolezci, záchranáři anebo třeba hasiči. Používal se pro vytvoření úvazu pro zavěšení osoby, ať při výstupu, tak při vyzvednutí zraněných. S rozvojem moderních materiálů v těchto oborech a zavedením hladkých syntetických opletených lan se od tohoto uzlu ustoupilo. Stal se nebezpečným, po hladkých lanech klouže a snižuje jeho pevnost. I při použití na stáčených lanech z přírodních materiálů je třeba věnovat značnou pozornost dotažení uzlu. I při správném postupu vázání, hrozí nebezpečí špatného utažení a tím i povolení uzlu.

 


Dřevařská smyčka

      Jednoduchý uzel, používaný především při stahování dřeva. Je ale možné ho použít i k jiným účelům. Čím více je uzel zatěžován, tím pevněji drží, z toho důvodu se příliš nehodí v situacích, kdy dochází k střídavému napínání a povolování. Vytahovat břemena do výšky za použití tohoto uzlu je nebezpečné.

 

Křížová Spojka

      Je to jednoduchý a ne moc spolehlivý uzel, po laně klouže, ale špatně se rozvazuje. Je vhodný, pro krátkodobé a ne moc namáhané spojení dvou stejných lan. Pokud použijete lana s různým průměrem, nebo z různých materiálů, jeho špatné vlastnosti ještě zvýrazníte. Křížovou spojku rozhodně nepoužívejte na laně, na němž závisí lidský život.

 

Liščí smyčka

       Je hojně užívaný uzel, který se používá ke kolmému připevnění lana na břevno. Pokud nebude tlak na uzel veden kolmo, může dojít k jeho sesmeknutí z břevna, jinak je poměrně bezpečný. Tento uzel se používá také k dekorativním technikám a je možné ho použít například pro navázání provazů na hlavní lano při výrobě sítě.

 

Lodní smyčka

      Je poměrně užitečný a všestranný uzel. Snadno se dotahuje a je spolehlivý, musí být ale stále zatížen. Pokud zatížení uzlu pomine, povolí i uzel. Výhodou uzlu je, že se nikde naláme v ostrých úhlech a nedochází tak k poškozování lana. Není vhodné použít tento uzel pro vázání na břemeno, které nebude vyvíjet tlak na lano kolmo, může dojít k odvalení lana do strany a tím i sklouznutí lana z břevna.

 

Osmičkový uzel a osmičkové poutko

      Tento uzel považuji v podstatě za univerzální, dá se použít dekorativně, jako poutko, nebo třeba i jako spojka. Jeho uvázání, poškozuje lano podstatně méně, v porovnání s jiným uzly. Při zatažení dobře drží, není však problém ho rozvázat. 

 

Prusíkův uzel

      Jedná se o samosvorný uzel, to znamená, že bez zatížení je možné jej libovolně posunovat po laně, ale při zatížení se zatáhne a drží na místě. Používá se například při stoupání po laně, nebo jako jistící prvek při slaňování. My si ukážeme dvě jeho varianty. První variantu je dobré vázat slabším lanem na lano silnější. Druhá se používá v případě lan shodné šířky.

 

Rybářská spojka

      Už název dává tušit jak a k čemu se tento uzel používá. Není však užíván pouze k navazování vlasců, je možné ho použít k jakémukoli spojení svou lan přibližně stejného průměru. Odolá i velmi silnému zatížení, je však velmi obtížné takový uzel rozvázat a je tedy jednodušší  takový uzel prostě odříznout.
 

Škotová spojka

      Jedná se o velmi rozšířený uzel, používá se v mnohých oborech, kde je nutné spojit dvě lana různých průměru, nebo materiálů. Značné využití nalezne jako nouzový úvaz při stavění přístřešku po utržení oka v plachtě. Uzel se poměrně snadno rozvazuje.
 

Zkracovačka

       Nejčastěji se používá ke zkrácení stanových lan, tak aby se nemuseli řezat. Svoje uplatnění najde všude tam, kde je potřeba provaz kratší než máte. Řezání lana je vždy až poslední varianta nejen proto, že  svazování snižuje pevnost lana, ale také proto, že uzel mnohdy překáží. Její hlavní předností je, že se snadno rozvazuje a nepoškozuje lano. 



 Ællien de Boisfeu
a
Edward Smith
Hraničář