středa 26. prosince 2012

Jak vyrobit troud, díl druhý: práchnová trubička – How to make tinder, second part: the tinder tube


Troudová, nebo práchnová trubička.
 
      Dnes si ukážeme, nejen způsob výroby, ale zároveň i přepravy kvalitního troudu.
Práchno je na rozdíl od hubky velice křehké a je tak problém ho bezpečně přepravovat. Uchovávání troudu v kovových trubičkách a křesání do nich máme nálezy doloženo od druhé poloviny šestnáctého století. Je dost pravděpodobné, že se používali i dříve, ovšem z jiného materiálu, jako kost, nebo tvrdé dřevo a nedochovali se. Ovšem v podobě v jaké vám ji přinášíme my, je známa až z přelomu osmnáctého a devatenáctého století.

Konstrukce.
      Její konstrukce je velmi jednoduchá, jedná se pouze o měděnou, nebo mosaznou trubičku, do které poskládáte kousek lněné, nebo bavlněné látky. Ústí trubičky a tedy i samotný troud, je chráněn dřevěným, nebo kovovým korálkem, který se na ústí přitahuje pomocí krátkého řetízku s háčkem zapíchnutým do tkaniny.

Trubička připravena k přepravě.
      Před prvním použitím, konec hadříku zapalte a nechte pořádně prohořet, potom ho volným koncem zatáhněte zpět do trubičky, tím přitáhnete i korálek na ústí a hadřík rychle uhasne. Proto, aby při přepravě nedocházelo k povolování korálku a tím i nebezpečí otřepení troudu z tkaniny, stačí na volném konci látky uvázat uzel.

      Při rozdělávání ohně se postupuje obdobně. Po vykřesání jiskry vložte trubičku do připraveného "hnízda" a po rozfoukání stačí látku zase zatáhnout do trubičky. Tímto způsobem vám bude vznikat stále nový troud.

Edward Smith
Hraničář

sobota 1. prosince 2012

Pryskyřice, lepidlo z přírody - The resin, a glue from nature

O pryskyřici jsme mluvili již v minulém článku, proto se zde nebudu rozepisovat o tom jak a kde ji najít. Chtěl bych ale zmínit, krom výborné hořlavosti ještě jednu zajímavou vlastnost a tou je lepení v rozehřátém stavu.

Základní suroviny - borová pryskyřice a popel.

Určitě se vám již stalo, že jste potřebovali v přírodě něco slepit, ať se jednalo o různé boxy z březové kůry, hrot šípu, nebo třeba i rukojeť k provizornímu noži. No jo, jenže jak na to, kanagom sebou člověk obvykle netahá, a tak je nejlepší nahlédnout opět do historie a opět až do pravěku, respektive paleolitu. Již tehdy lidé využívali při výrobě nástrojů pryskyřici k lepení kamenných štěpů do různých držadel, at se jednalo o srpy, kopí, nebo nože.

 Pryskyřice se sama o sobě po opětovném ztvrdnutí změní v kalafunu, ta je velmi křehká, a proto se pro lepení nehodí. Jiná situace nastává ,když do ni přidáte nadrcený popel. Ten pryskyřici dodá houževnatost aniž by snížil její lepivost a pevnost.

Přidáním drceného popela do pryskyřice zlepšíte její vlastnosti

Popel rozemelte mezi dvěma kameny na co nejjemnější prášek a přidejte do rozehřáté pryskyřice, dobře promíchejte a nechte chvíli "povařit". Ještě bych rád zmínil, že je nutné mít připravený všechen potřebný materiál a mít dobře rozmyšlený pracovní postup, protože pryskyřice rychle tuhne. Je sice možné ji nad plamenem opět rozehřát, ale to je dobré spíše na drobné "designové" úpravy.

Pilový plátek zapracovaný do kostěné rukojeti pomocí pryskyřice a koňských žíní
Edward Smith
Hraničář