pátek 3. října 2014

Rostliny na cestách: heřmánek pravý - Plants on the roads: Matricaria chamomilla


      Hned na úvod se musím přiznat, že nejsem botanik a bylinkářství mě nikdy moc nebavilo. Na druhou stranu nemám v úmyslu psát o využití rostlin pouze z hlediska lidového léčitelství, ale obecně z pohledu využitelnosti při dlouhodobém pobytu v přírodě. Nechci psát o vzácných bylinách rostoucích pouze na třech místech na planetě, ale o rostlinách obecně známých, které potkáváte takřka na každém kroku.


Heřmánek pravý
      Heřmánek pravý (Matricaria recutita), nebo také lékařský, lidově kamilka, rumanček, marunka... naleznete na slunných místech od nížin po podhůří, nejčastěji u cest, na úhorech nebo rumištích. Má 20 až 50 centimetrů vysoký rozvětvený stonek. Heřmánek na rozdíl od rmenu sličného, se kterým je často zaměňován,  nemá mnoho listů. Květ má klenuté žluté lůžko a hvězdici kuželovitých okvětních lístků. Květní lůžko je duté, můžete tak rozlišit heřmánek od rmenu, pokud si nebudete jistí.
Heřmánek - květ

      Z heřmánku sbíráme pouze květ, je z něj možné připravit čaj, nebo odvar. Květ je možné přidat i do tuku a připravit tak mast. Je užíván především pro své protizánětlivé, desinfekční a uklidňující účinky. Květ heřmánku sbírejte v plném květu, kdy obsahuje nejvíce léčivých látek. Květ uštípněte maximálně s dvoucentimetrovou stopkou a sušte ho ve stínu.

Heřmánek - lodyha a list
      Nejčastěji využijete zřejmě čaj k léčbě kašle, nachlazení, nebo zánětu močových cest. Je také účinný na zklidnění žaludku, pomáhá při léčbě průjmu a nadýmání. Má dobrý vliv na nervový systém. Odvar užijete především ke koupelím, nebo obkladům na léčbu kožních vyrážek, špatně se hojících ran, kožních zánětů, na vyplachování očí při zánětu spojivek, nebo při ošetřování popálenin. Odvar můžete také inhalovat při rýmě. Mast je vhodná při problémech s hemoroidy nebo na ošetření odřenin. Brání tvorbě jizev.

      Heřmánek je tak první pomoc při nejčastějších zdravotních obtížích, které vás mohou na cestách potkat. Proto je dobré několik porcí sušeného heřmánku nosit sebou a pravidelně jeho zásobu doplňovat. Musím ovšem ještě uvést, že žádná bylina není všespásná a při přetrvávajících obtížích je nutné vyhledat pomoc lékaře. Tyto znalosti vám ovšem mohou transport k lékaři výrazně usnadnit.

Edward Smith
Hraničář

pondělí 1. září 2014

Historická zavazadla: Hudsonský ranec - Historical baggage: Hudson Bay pack



      Dnes si povíme asi o jednom z nejstarších zavazadel vůbec. Hudsonský ranec dostal svůj název podle obchodních dek společnosti Hudson's Bay Company, z nichž se měl během kolonizace Ameriky vázat. Tento název ovšem vznikl až mnohem později a je poměrně zavádějícím a romantizujícím odkazem na staré pionýry. Jak již bylo řečeno, jedná se velmi starý způsob přepravy materiálu, a na malbách a kresbách se objevuje již v dobách, kdy o Americe, natož o společnosti Hudson's Bay Compan,y nikdo nikdy neslyšel. Ovšem v zájmu zachování tradice budeme tomuto způsobu  také říkat hudsonský ranec, aby nedošlo ke zbytečným nedorozumněním.



       Jeho příprava je celkem jednoduchá. Stačí pouze deku standardní velikosti přeložit na půlku a doprostřed uložit přepravovaný materiál. Potom úhlopříčně zabalit cípy. Při skládání materiálu a balení do cípů buďte pečliví. Čím lépe materiál zabalíte, tím lépe se vám ponese a spíš zamezíte samovolnému povolování rance a vyhnete se tím i nebezpečí vytracení přepravovaných věcí.


      Nyní stačí volné cípy přehnout a svázat k sobě. Pokud budete hudsonský ranec vázat z něčeho jiného než z deky, například většího šátku, pláště , nebo třeba i náhradní košile, pravděpodobně se vám podaří svázat konce přímo k sobě bez problémů. U deky je potřeba konce svázat kouskem provazu. Aby během přepravy konce po sobě neklouzaly a nedošlo k rozvázání, je dobré je svázat přes dřevěný špalíček, nebo kolem oblázku. Možné je i cípy sešpendlit plášťovou sponou.


      Nevýhodou tohoto způsobu přepravy je, že během pochodu může docházet k rozbalování rance, především, když v něm ponesete nějaký těžký předmět. Je tedy nutné ho čas od času zkontrolovat, abyste nic nevytrousili. Navíc, když zastavíte na noc a dekou se chcete přikrýt, musíte všechen přepravovaný materiál někde uložit a hrozí tak větší nebezpečí jeho ztráty. Ovšem je to skvělý nouzový způsob přepravy, nebo pokud potřebujete na rychlo opustit tábořiště s minimálním vybavením. Jeho nošení je celkem pohodlné a velmy variabilní, můžete střídat jak ramena, tak je možné nést břemeno i na břiše v kombinaci s jiným zavazadlem na zádech, nebo třeba i kolem pasu.


Edward Smith
Hraničář
&
H' Ænnah Smith

sobota 9. srpna 2014

Historická zavazadla: kupecký vak - Historical baggage: market wallet






      Vítám Vás u dalšího seriálu věnovaného zavazadlům. I když se budete živit výhradně plody přírody a neponesete žádnou "vyráběnou" potravu, narazíte na problém jak tyto plodiny přenášet. Není totiž možně přežít jen tak, že se najím tam, kde jídlo najdu. Je nutné počítat s tím, že po cestě dlouhou dobu nemusím žádné vhodné potraviny najít. Navíc je rozumnější kombinovat pestrou stravu proto, aby nedošlo k vyhladovění z monodiety nebo jiným zdravotním komplikacím hrozícím na dlouhodobých výpravách.

       Kupecký vak může být jedním z možných řešení jak přenášet sebrané potraviny, nebo další suroviny jako mouku na pečení bannoku, ovesné vločky na zahuštění polévek, či další potraviny jen obtížně nahraditelné nebo získatelné z přírody.

      Na kresbách a obrazech se vyskytuje kupecký vak již v hluboké historii. Jeho hlavními výhodami jsou jednoduchá konstrukce, nízká váha a snadná údržba. Jedná se v podstatě o jenoduchý "rukáv" sešitý tak, aby vprostřed zůstal otvor. Vzniknou tak dva spojené sáčky, které můžete samostatně plnit. Je lehký a skladný, takže není problém v případě, že ho nepoužíváte složit a uschovat v tašvici nebo mošně. Lněné plátno zase snadno vyperete.


      Další nespornou výhodou je variabilita jeho nošení. Způsobů je hned několik, za opaskem, přes rameno nebo na tyči. Jako sedlové brašny, případně jednoduše v ruce. Je tak možné v případě potřeby vzít samostatně kupecký vak s potravinami a s nejnutnějším vybavením vyrazit, nebo ho připevnit na větší zavazadlo a v klidu vyrazit na pochod.

      Velikost vaku je různá, v 18. století se nejčastěji pohybovala kolem jednoho metru délky a třiceti centimetrů šířky. Mnohdy byly ze vzorované látky, případně zdobené lemováním, výšivkou nebo monogramem majitele.










Edward Smith
Hraničář
&
H' Ænnah Smith

úterý 20. května 2014

Jarní hraničářské shledání 2014 - Spring ranger session 2014




      Ano, i letos budeme pořádat setkání hraničářů mající za cíl prohloubení znalostí o životě v přírodě. Ukážeme si tradiční způsoby rozdělání ohně, vyzkoušíme upéct bannok, postavit malou pícku a upravit mnohé potraviny k jídlu, nebo konzervaci.

      Pokud se chcete přijet podívat, tak vás budeme čekat v pátek mezi 17:30 a 19:00 na železniční stanici v Lanšperku okr. Ústí nad Orlicí (49°59'33.796"N, 16°26'50.092"E). Po té se pěšky přesuneme na místo konání vzdálené zhruba osm kilometrů, kde rozbijeme tábor. Zbytek večera bude věnován poznávání nových přátel.

      V sobotu začneme se stavbou pícky, k obědu si vykucháme a upečeme ryby. Během odpoledne ve volnějším tempu si se zájemci procvičíme rozdělávání ohně křesáním a nebo třením. Bude možnost výroby práchna. K večeru usušíme maso a upečeme bannok, večer u ohně snad i něco zazpíváme.

      V neděli upečeme oběd v Setonovu hrnci a v pícce hléb, Popovídáme si o primitivních zbraních a ukážeme trochu sebeobrany. Po obědě bude čas už pouze na loučení a odjezd.

      Pokud máte zájem dorazit, prosím přihlašte se na Facebooku nebo zde v komentářích. Připomínám ještě kostýmovou povinnost. Pro nové návštěvníky je možná úleva, stačí, když přijedete v haleně se stylově zabaleným vybavením. Rádi bychom se vyhnuli moderním plastovým materiálům, pocit z výsledné atmosféry je pak mnohem silnější. Domů nepošlem nikoho, ale byli bysme rádi, abyste náš dress code respektovali a volili raději přírodní pastelové barvy.

      S přípravou setkání musím oznámit ještě jednu důležitou věc a to, že jsme letos nuceni vybrat poplatek na zajištění režije ve výši 100,-. Jedná se o částku ze které budou financovány ryby, maso na sušení a suroviny na chléb. Na místě dojde k podrobnému vyučtování. V žádném případě se nejedná o kurzovné, sektkání je, bylo a nadále bude zdarma. Částku poukazujte na č. účtu 199472178/0600 se zpravou pro příjemce "hraničáři".

Hraničáři z Pustin

sobota 3. května 2014

ohňový vak a oheň na dlouhých výpravách - firework bag and fire on the long term treks

       Co se rozdělávání ohně týče, už jsme si ukázali jak oheň vykřesat, jak je možné ho rozdělat třením dřev. Vysvětlili jsme si, že je k tomu potřeba troud a jak si připravit dva nejpoužívanější, hubku a práchno. Co jsme si ovšem ještě neřekli, jak k rozdělávání ohně přistupovat z praktického hlediska na dlouhodobých výpravách. Pokud jste na výpravě odkázáni na své schopnosti, tak jako cokoli, co děláte a budete dělat vyžaduje plán, je nutné plánovat i použití ohně, spotřebu troudu, tak i "naleziště" paliva.

ohňový vak s popisem obsahu

      Pokud chodíte do přírody na krátké dvou, až třídenní výpravy, je možné, že jste problém s rozděláváním ohně ještě neměli. Pokud ovšem vyrazíte na vícedenní trek, tak vám zásoby troudu začnou poměrně rychle docházet a to nemluvím o tom, když většinu času proprší, po dvou dnech dešťů troud zvlhne a zvedne se jeho spotřeba. Dalším problémem bude najít suchý materiál, který zapálíte rozfoukáním troudu.
Naplněný ohňový vak
      Určitým řešením je ohňový vak, nejedná se o žádný převratný vynález, ale v nepříznivých podmínkách vám rozdělání ohně značně usnadní. Ohňový vak je vlastně jenom obyčejný kožený pytlík, naolejovaný tak, aby nepropustil vodu. Do něj průběžně doplňuji dobře hořlavé materiály, tak jak je spotřebovávám. Když na výpravě narazím na dostatek suché trávy, mechu, nebo břízy, hned vak doplním a používám místní zdroje. Jeho hlavním významem je tedy, že při dobrém plánování vám zajistí pohodlné rozdělávání
ohňový vak
ohně v podstatě kdykoli.
      Ano je možné namítnout, že se jedná o "nošení dříví do lesa", vždyť suchý materiál v lese najdu téměř vždy, ptačí hnízdo v dutině stromu, roští ve skalní rozsedlině, nebo myší hnízdo na mezi. To je pravda, ale pokud jsem po celodenním dešti promočený na kůži, je par stupňů nad nulou a začíná se stmívat, to poslední co chci, je lézt po stromech a hledat ptačí hnízda. To můžu udělat až po tom co se zahřeju, usuším a spolknu něco teplého. A to za pár gramů navíc rozhodně stojí.
       Pokud si budete ohňový vak pořizovat, neplňte jej pouze jediným materiálem, udělejte si nějakou rozumnou kombinaci lehce sehnatelných materiálů a samozřejmě se je naučte používat. Pak vás nic nepřekvapí. Zvykněte si večer u ohně vak otevřít a nechat ho vyschnout. A určitě doporučuju do něj uložit i svíčku, tou se vám pak bude zapalovat další oheň zase snáz. Je možné se dočíst, že staří trapeři a osadníci divokého západu sebou nosili i silnější třísky a pokud byla možnost tak na vozech i palivo. Ve střední Evropě sice nemáme prérie a nějaký strom se najde snad vždycky, ještě tak s výjimkou hřebenů hor, ale i tak to stoji za zamyšlení.

Edward Smith
Hraničář

neděle 20. dubna 2014

Jak rozdělat oheň třením dřev pomocí luku - How to start a fire with bow drill

      Jak už jsme si říkali, způsobů jak rozdělat oheň je přehršel, dnes si opět ukážeme jeden z nejstarších. Tření dřev pomocí luku.


      Co se týče luku, jedná se pouze o zahnutou větev, spíše pevnější. V žádném případě není pružná tak jako skutečný luk určený k lukostřelbě. Pružný luk by se při tření ohýbal, tětiva by se povolovala a klouzala po dříku.

délka dříku je cca 30 cm
      Dřík je dlouhý zhruba 25 - 35 cm, široký cca 2cm. Pro začátečníky je určitě rozumnější dát si tu práci a vyrobit si dřík šesti, nebo osmiúhelníkového průřezu. Hrany dříku se při tření zaříznou do tětivy a ta pak má o poznání menší tendenci po dříku klouzat. Můžete si dovolit tlačit víc na lůžko a tření je tak efektivnější. Do luku nasazujte dřík z vnější strany, pokud byste ho nasadili mezi luk a tětivu, při tření by dřík klouzal po luku a tím by se zpomaloval a vy se zbytečně namáhali.

šestiúhelníkový průřez dříku
      K ohňové desce bych poznamenal pouze tolik, že její síla se pohybuje od 1,5 cm do 2,5 cm a šířku volte alespoň o něco větší než je šířka dříku. Délka by pak měla být dostatečná na přišlápnutí nohou. Její stabilita a stabilita dříku při tření je klíčová pro rychlé rozdělání ohně. Proto si při tření ruku s lůžkem pohodlně opřete o nohu, jíž stojíte na ohňové desce. Snížíte tím možnost výkyvu dříku a všechnu energii vložíte do tření.


ohňová deska šíře 2cm

zářezy šíře 1cm

      Lůžko je asi nejlepší vyrobit z kamene, nebo vyřezat z většího suku, případně i z nějakého tvrdšího dřeva. Je možné narazit i na lůžka z kosti, nebo parohu. Při jejich výrobě indiáni fantazií nešetřili, často je zdobili rytinou a údajně je i vyřezávali do podoby ohňového ptáka. Do kamene můžete vytvořit důlek pomocí ostrého úštěpu křemene. Jeho velikost by měla být dostatečná, aby pěkně sedlo do dlaně a nedocházelo při tření ke kontaktu prstu a dříku, jinak byste si mohli pořídit nepříjemné puchýře. Velká a obzvláště kamenná lůžka se vám zase dost pronesou, takže přípravě lůžka věnujte nějaký čas a najděte a upravte si vhodný oblázek dopředu, ještě než půjdete tábořit. Pokud nechcete pomůcky na rozdělávání ohně nosit stále sebou a spoléháte na to, že vhodný materiál najdete na místě tábořiště, lůžko vyrábějte nejlépe ze syrového tvrdého dřeva.
lůžko z pískovcového oblázku

       Na zachytávání vydřeného žhavého popela je možné použít pevnější dobře hořlavý materiál, jako třeba březová kůra, tenká tříska, nebo hubka. Indiáni prý používaly dřevěné vyřezávané "pánvičky" odkud popel vsypávali do troudu, ale při použití hubky to považuji za zbytečné.

Ještě jedna rada na závěr, nezoufejte pokud se vám nepodaří rozdělat oheň hned napoprvé, na podruhé, nebo na popatnácté to už určitě dokážete, chce to jen vytrvat a vyzkoušet si svůj vlastní postup, který vám bude vyhovovat. Podobné techniky se označují za primitivní, ale o to větší praxe je potřeba, aby je člověk dokázal účinně používat.

Edward Smith
Hraničář

čtvrtek 21. listopadu 2013

Jak vyrobit potahované knoflíky - How to make covered buttons

užití potahovaných knoflíků

      Pokud se budete pokoušet vytvořit dobrý kostým, určitě se nespokojíte pouze s jedním oděvem a budete šít i několik svršků. Pravděpodobně narazíte na problém jak tyto oděvy zapínat, jedním z řešení mohou být potahované knoflíky, které se historicky hojně užívaly. Potahovaný knoflík na oděvu působí elegantně, bez rušivých vlivů a (pro hraničáře bude důležité) demaskujících účinků. Největšího rozmachu zřejmě zažily v období mezi šestnáctým a osmnáctým stoletím. Ale je možné na ně narazit už od dob výrazně starších až po součastnost.

Použito z

      Dnešní technologie potahování se od tehdejších výrazně liší, my se pokusíme nastínit právě historické způsoby potahování. Jsme si vědomi toho, že postupů bylo několik, a i ten náš se od skutečných nálezů mírně liší. Takže pokud se budete pokoušet vytvořit repliku historického oděvu, berte tento návod spíše jako rukojeť a pusťte se do vlastního bádání.

      Základ knoflíku tvoří terčík. Nejčastěji se používal kostěný nebo dřevěný, ale je možné se setkat i s rohovinovými a alternativně můžete použít i tvrzenou kůži. My zvolili dřevo. Originál byl narozdíl od našich exemplářů opatřen ještě otvorem ve středu, ten pro náš účel nebyl nutný, a proto jsme jej na naše čočky nevytvářeli. Terčíky můžete nařezat z bukové nebo dubové kulatiny požadovaného průměru a pomocí nože nebo smirkového papíru zaoblit hrany.

      Poté budete potřebovat materiál na potahování. Průměr potahovacího materiálu je 2x větší, než průměr terčíku plus jeho síla. Prošijeme po obvodu, trochu stáhneme, dovnitř vložíme terčík a utáhneme. Následně několikrát prošijeme křížem přes okraje a můžeme rovnou našívat na oděv.











H' Ænnah Smith
&
Edward Smith
Hraničář