Jak vykřesat oheň - how to start a fire with flint & steel

      Způsobů, které používali naši předci k rozdělání ohně, je jistě víc než dost, třeba tření dřev. A my si dnes ukážeme jak rozdělat oheň za pomocí křesadla, tedy ocílky a kamene.

      Postup je poměrně jednoduchý a myslím, že celkem vystižně ho zachytilo předchozí video,
 a proto teď budeme spíš mluvit o pomůckách a materiálech užitých k rozdělání ohně.

       Jako první budete potřebovat ocílku, je to jen kousek vysokouhlíkové oceli. Je možné ji vyrobit ze starého pilníku, nebo nouzově použít pilník přímo. Nahradit se dá například také pilkou na železo, nebo hřbetem nože, ovšem také s čepelí z uhlíkové oceli. S nerezem si neškrtnete.

ocílka a pazourek

      Jako další pomůcku, bez které se neobejdete, bude křesací kámen s ostrou hranou. Nejlepší vlastnosti má zřejmě pazourek, dává velké množství velkých jisker a má lasturový lom, takže na něm jde vytvořit opravdu ostra hrana. Bohužel v našich zeměpisných šířkách na něj téměř nenarazíte. Nahradit jde například křemenem nebo rohovcem. Při křesání by kámen s ocílkou po sobě měli klouzat, tak aby kámen mohl "odbrousit" kousek ocílky, ta pak v podobě jiskry odskočí a je možné ji zachytit. Údery by tedy neměli dopadat kolmo.

Práchno, tinder tube a hubka

      Neobejdete se také bez troudu, těch je mnoho druhů a je na vás, jaký si vyberete. Pro začátečníky je ovšem nejlepší učit se na práchnu. Už jen pro to, že jeho výroba je narozdíl od hubky snadná a nebudete tak muset příliš řešit spotřebu. Pro skutečné žití na cestách bude ovšem nutné naučit se křesat na další materiály a vyzkoušet si jejich vhodnost k rozdělání ohně. Je možné rozdělat oheň také křesáním na studené uhlíky v ohništi, nebo na trouch. Jsem přesvědčen, že časem si sami najdete cestu, která vám bude vyhovovat, k tomu jsou ovšem nezbytné zkušenosti a k těm se nejlépe propracujete právě přes práchno.

loňská tráva, lýko, mech a březová kůra

      Jiskra, ale oheň ještě nedělá a tak budete potřebovat nějaký materiál, ve kterém ho rozfoukáte. Asi nejlepší je "loňská" tráva. To jsou ty trsy žluté trávy které často vidíte každé jaro, před tím, než vyroste nová. Najdete ji snadno, je jí hodně a nepotřebuje žádnou další úpravu. Použít ovšem můžete i další materiály, jako vysušený mech, nebo tence naloupanou březovou kůru. Vhodné je i lipové lýko, nebo chmíří z orobince, k zahození nejsou ani smrkové hoblinky. I zde platí, že vlastní zkušenost je nadevše. Je však nutné nespoléhat pouze na přírodní zdroje, po třech dnech dešťů budete těžko hledat vysušený mech, na podzim zas stěží loňskou trávu. Je tak vhodné nosit sebou alespoň malou zásobu těchto materiálů a z přírodních zdrojů je průběžně doplňovat.

      Oheň rozfoukávejte ve výšce hlavy, pokud byste se o to pokoušeli přímo v ohništi, odcházející kouř by vás zbytečně dusil. Mějte už od začátku připravené palivo, nejednou už se stalo, že zelenáč rozdělal oheň a krátce poté mu vyhasl, když běhal po lese a sbíral dřevo.

Edward Smith

Hraničář