Protože považuji nůž za nejdůležitější část vybavení, ať už vás čeká cokoli a pořád se dost často setkávám s lidmi, kteří se vybaví naprosto nevyhovujícím nožem, rozhodl jsem se napsat tento článek, který by vám mohl s výběrem správného nože pomoci. Vzhledem k tomu, že tak vznik poměrně obsáhlý materiál byl jsem nucen ho rozdělit do několika dílů. Nyní se můžete zakousnout do prvního.
Pokud byste čekali, že teď budu psát o tom, že nejlepší jsou nože Kanetsune, případně Citadel a podobně, budu vás muset zklamat. I když se jedná o výborné nože, ani ty nejsou univerzální. Stejně jako veškeré ostatní vybavení vybíráte pro určitý účel, podnebí nebo terén, tak i nůž je třeba vybírat s ohledem na to, jakou práci od něj chcete. Sebelepším zavírákem se bude kácet strom jen s obtížemi a ani chleba nakrájený mačetou neposkytuje žádný gurmánský zážitek. Osobně jsem si zvykl nosit nože tři, malý zavírák na jemnou práci, větší, takzvaný camp knife na běžné činnosti, od hrubších řezbářských prací, přes vaření až po jemnější práce při stavění přístřešku, nakonec nepálskou Kukri jako hrubý pracovní nástroj, tu používám místo sekery, mačety a v krajním případě i místo rýčku. Možná to zní přehnaně, ale tahle sestava se mi po mnohá léta osvědčila.
Rozhodně nemám ambice na následujících řádcích vytvořit encyklopedii nožů. Berte tento článek spíš jako rukojeť, sbírku poznatků, které vám mohou pomoci při koupi nože. Protože nůž je zřejmě nejdůležitější vybavení, pokusím se problematice věnovat poměrně obsáhle. Na druhou stranu, dnes existuje nepřeberné množství výrobců nožů, kteří chrlí na trh ještě větší množství typů svých výrobků, a v žádném případě není možné na pár řádcích popsat všechno. Proto, abyste byli schopni si dobře vybrat nůž pro váš účel, je dobré se orientovat ve tvarech čepelí, výbrusů, způsobech montáže rukojeti, ale i materiálech, ze kterých jsou vyrobeny. Takže hezky popořadě. Nejprve si popíšeme jednotlivé části nože, tak aby bylo možné pochopit, jak ovlivňují jeho funkce.
a) čepel - pracovní část nože před záštitou, nebo rukojetí. Na rozdíl od dýky je opatřena pouze jedním ostřím a je zakončena hrotem. U integrálních nožů se za čepel považuje část s výbrusem. Na čepel jsou kladeny dva protichůdné požadavky. Je třeba, aby dobře držela ostří, rozuměj, aby byla odolná proti opotřebení, ale aby se zároveň dobře brousila, aby ostří bylo tvrdé, ale zároveň houževnaté. Toho je možné docílit použitím tzv. damaškové oceli, to je způsob, kdy se vzájemně překládá tvrdá a houževnatá ocel a kovářským svařováním je spojována. Opravdoví mistři jsou schopni takto vytvářet nádherné obrazce na čepeli. Podobnou cestou šli mistři dálného východu, kdy jejich čepele měli nepoměrně více vrstev a čepel zakalili tzv. na hamon. Tyto techniky jsou však velmi pracné a tím pádem i velmi finančně náročné. O něco levnější řešení je takzvaná sendvičová čepel, kdy je tvrdá ocel vložena mezi dva pláty houževnaté oceli. Ovšem, pokud sáhnete po uhlíkaté oceli, také chybu neuděláte.
b) rukojeť - úchopová část nože. U ní se především rozlišuje způsob montáže a také materiál ze kterého je vyrobena. Dle mého mínění je nejvhodnější rohovina, parohovina nebo kost. Tyto materiály jsou v podstatě bezúdržbové, k jejich impregnaci dochází používáním, potem z dlaní. Dalším vhodným materiálem je tvrdé dřevo, to stačí čas od času přeleštit jemným smirkovým papírem a potřít horkým lněným olejem. Velmi dobrým materiálem jsou kožené kroužky navlečené na trn, u nich, ale občas dochází k sesychání a rukojeť se může povolit, zvlášť v případě, kdy nůž používáte občas a je spíš uložen ve skříni. Ovšem, pokud hledáte potápěčský, záchranářský, taktický, nebo jiný speciální nůž, poohlédněte se po moderních materiálech, jako je kraton, nebo mikarta, ale to už je mimo téma.
b1) - Montáž na stopku (full tang). Stopka, část nože za čepelí kopíruje přesně tvar rukojeti a na ní jsou z obou stran nanýtovány střenky. Tento způsob poskytuje určitou jistotu, že nedojde ke zlomení nože v rukojeti, ovšem mnoho lidí tento způsob odmítá s tím, že dochází k povolení nýtů a mírně se pohybující střenky po delší práci způsobují puchýře. Pravdou je, že jsem se již několikrát setkal s tím, že střenka v místě nýtování praskla a při tvrdší práci by mohla povolit a způsobit bolestivé zranění.
b2) - Montáž na trn - nýtovaná. Tento způsob je běžný např. u nepálských kukri, nebo ho je možné vidět na některých finských nožích. Po více jak deseti letech používání kukri, tomuto způsobu montáže nemám co vytknout. Problém by mohl nastat v případě, že by byla takto nanýtována hlavice nože a rukojeť by byla zhotovena z nekvalitně vyschlého dřeva, nebo kožených kroužků, pak by se taková rukojeť mohla povolit.
b3) - Montáž na trn - zalepená. Výrobci sice uvádí, že moderní epoxidová lepidla jsou naprosto bezpečná a plnohodnotná, ale pravdou je, že do rukojeti nikdo nevidí a osobně se obávám, že by rukojeť mohla povolit v ten nejnevhodnější okamžik. Já bych si nůž s takovouto montáží vybral jen v případě nějakého doplňkového nože. Rozhodně ne nože určeného na těžkou práci, obávám se, že vibrace při sekání by mohly montáž uvolnit.
b4) - Montáž na trn - zalepená s pojistným kolíčkem. Kolíčkem jsou zajištěny rukojeti japonských zbraní, včetně mečů již po několik století. Pokud tento osvědčený způsob skombinujete s kvalitním zalepením, pak máte možnost hraničící s jistotou, že rukojeť nepovolí. Tento způsob s oblibou využívám i na svých nožích. Bohužel v případě závady v upevnění bude pravděpodobně nutné vyrobit celou novou rukojeť.
b5) - Montáž na trn - zašroubovaná. Tento způsob má zajisté mnoho nesporných výhod, mezi hlavní patří to, že je možné rukojeť opravdu pevně přitáhnout na trn, nebo v případě potřeby možnost montáž dotáhnout i v polních podmínkách. Nevýhodou může být, pokud jako matka slouží celá tvarovaná hlavice, jejím dotahováním by pak docházelo k vyosení hlavice a tím i ke zhoršení úchopu. Setkal jsem se i s nožem kdy byla montáž utažena přespříliš a na trn bylo vyvinuto přílišné pnutí a při seku došlo k "přetržení" trnu.
c1) čepel s rovným hrotem - Jeden z nejuniverzálnějších hrotů.
c2) čepel s vysokým hrotem - Vhodný na kuchání ryb a filetování, optimální pro krájení kolébavým, klouzavým způsobem. Při těžších pracích je hrot náchylný na zlomení.
c3) čepel s nízkým hrotem - hrot je při těžších pracích odolnější proti zlomení, než v případě rovného hrotu.
c4) čepel se středovým, neboli kopinatým hrotem. - výborné bodně penetrační vlastnosti, zvlášť v kombinaci s nepravým ostřím, které se v tomto případě hojně vyskytuje.
c5) čepel s oblým hrotem, nebo také farmářská čepel. - hrot je velmi pevný a vydrží značné zatížení. Používá se především pro práci na zahradách, v sadech apod. velmi oblíbená též u honáků a dobytkářů. Výborná volba pro pracovní nástroje, u kterých bude hrot extrémě namáhán.
c6) čepel s prohnutým hrotem (bowie)- James Bowie, proslavil tento typ nože, když v roce 1827 přežil známou potyčku Sand-bar Duel, kde byl napaden čtyřmi muži ozbrojenými pistolemi a šavlí. V roce 1830 byl Bowie opět napaden přesilou. Všechny tři nájemné vrahy Bowie v souboji zabil svým nožem, když jednomu téměř usekl hlavu, dalšímu rozpůlil lebku a posledního vyvrhl. Je asi zbytečné psát o tom, že pokud si tento typ masivního nože udržel značnou oblibu přes dvě století, bude dobře sloužit i vám. Považuji ovšem za nutné zmínit, že při jeho pořizování je vhodné zvážit, zda prohnutí hrotu není přílišné a nevzniká tak velmi tenký hrot oproti zbytku masivní čepele. Takový hrot by pak měl tendenci lámat se, zvláště při bodání a páčení. Na obrázku si všimněte, že prohnutí hrotu je opatřeno druhým výbrusem, kterému se říká nepravé ostří. Velice zvyšuje bodně penetrační vlastnosti hrotu, ale některým tábornickým činnostem spíše překáží.
c7) čepel typu "tantó" - Přiznávám, že zde již začínám trochu míchat jablka s hruškami, protože spíše než o typ hrotu se již jedná o samostatný druh nože. Vychází, jak název napovídá, z japonských samurajských nožů. Jedná se o druh útočného nože a proto je možno jeho modifikaci často nalézt u moderních útočných, či taktických nožů. Osobně bych jeho původní poslání respektoval a pro tábornický nůž volil jiný tvar, ovšem pokud chcete, bude vám dobře sloužit i tento typ.
c8) čepel kukri (Khukuri, Khukri, Kukuri)- Jak už jsem se zmínil, jedná se o nepálský nůž s čepelí kolem 30 cm délky. Ostré zahnutí směrem dolů a výrazné vydutí čepele v první třetině ho předurčuje k sekání, ale Nepálci ho zrovna tak používají i k řezání a krájení.
c9) čepel parangu - Jedná se o malajskou mačetu, i když ne v pravém slova smyslu. V Malajsii je využíván k mnohem širšímu spektru činností, než je jen sekání. Zajímavostí je ostří, které je rozděleno do tří zón. Několik centimetrů od hrotu je velmi ostrých a používá se např. ke stahování zvěře, největší část vyduté čepele je silnější a broušena pod větším úhlem, ta se využívá k sekání a štípání, nakonec část před rukojetí je opět ostřejší a používá se k řezání a krájení. Tvar hrotu této čepele považuji za vhodnější, než je např. golok nebo bolo. Pokud tedy hledáte pracovní nástroj, parang je dobrá volba.
c10) čepel ulu (OO-loo) - Čepele tradičních inuitských nožů mají tvar půlkruhu, nebo čtvrtkruhu s rukojetí ve středu čepele. Díky tomu je možné vyvinout značný tlak na ostří, bez vynaložení velké námahy. Pomocí tzv. kolébkového krájení je možné krájet pouze jednou rukou a je tak vhodný i pro osoby s tělesným postižením. Inuité, spíše ženy, používají ulu na celé spektrum činností, od stahování a porcování úlovku, přes výrobu oděvů a řezání ledových kvádrů na stavbu iglú, až třeba po zkracování vlasů. Pravda je, že při zpracovávání kůží a kožešinnepřekonatelný.
c11) čepel kerambitu (karambit) - Původně šlo o zemědělský nástroj z jihovýchodní Asie inspirovaný drápy kočkovitých šelem. Velmi brzy se však jeho tvar začal více zahýbat a používat i k sebeobraně nebo jako záložní zbraň. Značnou oblibu si získal u žen, které si tento nůž vplétaly do vlasů. Kerambit je dnes běžně využíván ve filipínských bojových uměních, kde je schopen způsobit opravdu masivní zranění s ohledem na svou velikost. Samozřejmě dnes již existuje nejen těchto pár typů hrotů, ale velké množství různých kombinací a variant. Tato troška, kterou jsem vám představil by vám však měla stačit k tomu, abyste si dobrý nůž vybrali.
d) ostří - je tvořeno fasetou, to je úzká ploška na hraně čepele, která se vytváří a upravuje broušením. U ostří rozlišujeme především úhel fasety, který určuje jeho ostrost. Ale také tvar, délku a průběh ostří. Obecně platí, čím menší úhel fasety, tím ostřejší nůž je. Ovšem, jeho řezně-penetrační vlastnosti určuje i délka ostří. Zde se občas využívá esovitého prohnutí ostří, které zbytečně nezvyšuje délku čepele. Na uhel fasety má podstatný vliv tvar výbrusu čepele. Logicky, faseta nikdy nemůže mít menší úhel, než je úhel výbrusu.
e) výbrus - určuje řezné vlastnosti nože a houževnatost ostří, resp. řezný úhel.
e1) normální klínový výbrus - má vynikající řezné vlastnosti, ovšem ostří může být vybroušeno příliš jemně a může mít tendenci se vylamovat.
e2) dvojitý klínový výbrus (krátký klínový) - má větší odolnost než normální klínový výbrus, tento výbrus považuji za vhodný na široké spektrum činností je možné ho s úspěchem použít na hlavním noži.
e3) obdélníkový klínový výbrus - faseta je náchylná na ztupení, ale odolná proti poškození. Tento výbrus je vhodný spíše k užití na čepelích určených k sekání, avšak při větším řezném úhlu může vzniknout velmi dobrá univerzální čepel. Nevybroušená část čepele velmi výrazně zvyšuje pevnost nože.
e4) konkávní výbrus (dutý, břitvový) - na čepeli s tímto výbrusem je možno vybrousit fenomenálně řezající ostří s řezným úhlem pod 10°, bohužel je velmi náchylný na poškození. V případě řezání nehomogenního materiálu, nebo při bočních resp. torzních tlacích má tendenci se vylamovat poměrně hluboko do čepele.
e5) Konkávní výbrus s klínem - spojuje vysokou řezivost a odolnost. Téměř univerzální výbrus v případě, že chcete používat pouze jeden nůž. Bohužel se průmyslově téměř nevyrábí a bude tak nutné sáhnout hlouběji do kapsy.
e6) Konvexní výbrus (vydutý) - Zřejmě první druh výbrusu, jaké lidstvo začalo požívat. Je možné ho nalézt už na prvních bronzových zbraních. Je vhodný spíše k sekání a na hrubší práce, ovšem chléb a ostatní potraviny s ním nakrájíte také snadno. Je možné se setkat i s dalšími druhy výbrusů, především s jednostrannými, nebo jejich kombinacemi, ale ty jsou určené spíše pro úzce specializované řezné nástroje.
f) hřbet - bývá opatřen nepravým ostřím, které zvyšuje bodně penetrační schopnost nože, případně je osazen pilovými zuby na řezání kostí a menších kmínků. Na některých, především zakázkových ručně vyráběných nožích je možné nalézt tzv. fileworks, který kromě značného dekorativního efektu zlepšuje usazení palce na hřbetu a tím i kontrolu čepele.
f7) rozšířený hřbet - Některé orientální zbraně mají na hřbetě zesilující žebro, čepel je tak odolnější proti zlomení.
f8) zúžený hřbet - Na moderních nožích lze nalézt zúžení hřbetu, které dodává noži agresivnější vzhled. Pokud probíhá až k rukojeti, tak po delší práci s nožem začne bolestivě tlačit do palce a zhoršuje tak úchop a kontrolu čepele.
g) patka - Pokud je čepel nože širší, než rukojeť u záštity vyniká čepel patkou. U nožů bez záštity, může sloužit jako ochrana prstu proti sklouznutí na ostří.
h) sloupek (ricasso) - Část čepele bez výbrusu, před záštitou, nebo rukojetí. Při usazení ukazováku na sloupek dochází k podstatnému zlepšení úchopu a tím i k přesnějšímu vedení řezu, seku nebo bodu. Často je užší, než je šířka čepele. Někdy je malá a neumožňuje uložení prstu, nebo úplně chybí.
i) záštita - kovový plátek, sloužící k ochraně ruky, proti sklouznutí prstů na čepel, nebo před zraněním způsobeného obráběným materiálem. Bývá často velmi zdobným prvkem, může mít mnoho rozmanitých tvarů, vybíhá buď na obě strany, nebo pouze směrem k ostří.
j) prstenec (záštitný kroužek) - kovový prstenec kolem rukojeti těsně za záštitou, kromě dekorativního účelu slouží především jako opora pro záštitu, občas bývá přímo součástí záštity.
k) střenka - tvoří vlastní hmotu rukojeti, bývá vytvořena z rozličných materiálů, ať přírodních nebo syntetických. I zde je třeba brát zřetel na účel k jakému má nůž sloužit. Pokud hledáte rybářský nůž, je dobré se poohlédnout po materiálu, který odolává vlhkosti a v mokré ruce neklouže. Na druhou stranu, pokud počítáte s tím, že nůž budete používat spíš v suchém prostředí, bude vhodný materiál, který dokáže absorbovat pot z dlaní. O střenkách hovoříme pouze u nožů s montáží na stopku, u ostatních montáží se jedná o rukojeť.
l) nýt střenky - drží střenku na stopce, může být nahrazen šrouby, které umožňují sejmutí střenek.
Edward Smith
Hraničář
Žádné komentáře:
Okomentovat